MHD v Praze

Tramvaj – 29.10.2003

Je ticho.

Jedu tramvají.

Lidé mlčí a čtou si noviny.

Nikdo si nepovídá.

Přistupuje revizor.

Nemám jízdenku.

Není kam utéci.

Autobus – 30.10.2003, 20:40 v autobus č. 181 (cestou z tréninku)

V autobuse je ticho.

Je slyšet pouze hlas audionahrávky,

skřípění brzd a hučení motoru.

Náhle, autobus zastavuje.

Řidič vstává a opouští kabinu.

Něco se děje.

Co?......

……………………………….

……………………………….

……………………………….

Je to dobré, řidič se šel pouze občerstvit.

Koupil si bagetu.

Asi není na konečné žádná trafika,

benzinová pumpa či „bufet“.

Řidič usedá za volant.

Autobus se rozjíždí.

Cestující jsou spokojeni.

Vesele si jede dál……

Svou trasou…..

Beze žalu a strachu…..

Řidič a autobus jsou sehraná dvojka…..

Metro – 31.10.2003, 14:50

Sedím v metru.

Jedu ze školy.

Je to asi nejživější dopravní prostředek.

Dospělí si povídají a děti řvou.

Důchodci se smějí.

Já sedím v rohu.

Jsem tam sama.

Nikdo mě nevnímá.

Myslím, že je to dobře.

Ale já přece nejsem vzduch.

Jsem někdo, i když……

Jsem člověk.

Ale asi jiný než ostatní.

Měli by mě brát, takovou jaká jsem.

Je to těžké.

No nic, raději vystupuji.

Jdu od nich pryč.

Přesedám do jiného vlaku.

Snad to bude lepší.

Nechápou mě.

Nedivím se jim.