PARALELNÍ SVĚT-11

Nadporučík Mirek Vincent hleděl strnule na obrazovku, na které viděl vnitřek domu, do něhož vtrhli gestapáci. Zároveň do ulice vjelo nákladní vozidlo, z něhož  vyskákali němečtí vojáci.

„Asi budou dělat prohlídku v celým domě. Přijeli i vojáci,“ řekl do vysílačky podplukovníkovi, který se ukrýval ve sklepě a majorovi, jenž se nacházel v jednom z bytů. Zároveň rozjel automobil, v němž seděl. A díky tomu, že vozidlo bylo pod ochranou clonou neviditelné i neslyšitelné, tak projel do sousední ulice mezi německými vojáky, kteří strážili oba konce ulice.

  Podplukovník Michal Novotný si z očí sundal brýle, jenž mu umožňovaly vidět ve tmě vše jako v normálním světle. A to proto, že se světlo rozsvítilo i ve sklepě. Přes otvory mezi dřevěnými prkýnky sklepní stěny se upřeně zadíval na chodbu. Zároveň uslyšel bušení gestapáků na dveře v přízemí, které doprovázel jejich křik.

„Pozor! Několik vojáku vběhlo do domu a běží do sklepa,“ uslyšel hlas nadporučíka v naslouchátka, co měl v uchu.

„Je ten sklep průchozí do vedlejšího domu?“ zeptal se.

„Nikoliv. Vokýnky se dostane buď na ulici a nebo na dvůr.“

Současně uslyšel hluk vylamování zámků od dveří sklepů. Přikrčen rychle pootevřel dveře. Byl skoro na samém konci sklepa a hned uviděl vnikat vojáky do sklepů. Jeden z nich si povšiml otevřených dveří a okamžitě varovně vykřikl. Přitom na dveře namířil pušku, ale ve stejnou chvíli podplukovník dvakrát na onoho vojáka vypálil. A ten se zhroutil. Vzápětí se sklepem rozlehlo několik výstřelů.

   Major Karel Pokorný si rychle uvědomil, že je jen otázkou času, kdy gestapáci zabuší na dveře bytu, ve kterém je. A také mu bylo jasné, že do bytu vniknout. Pod okny byla ulice a těmi se uniknout nedalo. Rozhodl se v několika vteřinách. I on si sundal z očí stejné brýle, co měl podplukovník a otevřel dveře na chodbu.

„Pokusím se utíct na střechu!“ řekl do mikrovysílačky zabudované v límci. Přitom zaslechl první výstřely ze sklepa.

„Pane majore, za chvíli budou u vás!“ uslyšel varování nadporučíka v naslouchátku. Poté uslyšel dusot na schodišti mezi prvním a druhým patrem. Jedním skokem se ocitl na začátku schodiště, co vedlo do třetího patra. Pak rychle po schodech vyběhl a ve třetím patře vrazil do jednoho z vyděšených nájemníku, které probudil hluk a střelba.

„Já nepatřím ke gestapu!“ vyhrkl ze sebe, když se rychle stavěl na nohy.  Zároveň zrakem hledal na podlaze svou pistoli, která mu vypadla. Uviděl jí ležet jen pár centimetrů od konce podlahy pod dolní části zábradlí. Učinil dlouhý krok, při kterém se shýbl a pravou rukou se natáhl k pistoli. Při jejím uchopení spatřil skrz otvory zábradlí po točitém schodišti běžet dva gestapáky a jednoho vojáka. První gestapák si ho hned všiml.

„Halt!“ vykřikl okamžitě na něho, přičemž pozvedl ruku, v niž držel pistoli.

Major se na podlaze převalil, což se stalo ve stejný okamžik, když třeskl výstřel. Kulka vypálená gestapákem prolétla otvorem zábradlí a zaryla se do zdi vedle dveří bytu. Do něhož vyděšeně vběhli jeho nájemníci. Vzápětí major běžel přikrčen při zdi po schodech nahoru. Zároveň na něho bylo od zdola stříleno. Dvě kulky se skoro současně zaryly do zdi těsně vedle něho. Přes otvory v zábradlí několikrát v běhu vystřelil, aby za okamžik doběhl do dalšího patra. Tam si všiml otočného vypínače. Ve zlomku vteřiny jím otočil, načež zavládla tma. Pohotově si zase nasadil brýle pro vidění ve tmě a zalehl u zábradlí. Pistol zalícil na gestapáka, který zrovna vstával na nohy, protože na schodišti zakopl. Po výstřelu uviděl, jak on sebou škubl a klesl na schody. Poté vypálil na druhého gestapáka, který se zrovna přidržoval v rychlé chůzi zábradlí. Ten vykřikl a nachýlil se přes jeho horní okraj, aby se vzápětí ozval táhlý výkřik. O několik vteřin později následovala tlumená rána, jak tělo gestapáka dopadlo do přízemi. Pak  se v domě rozsvítilo a major utíkal, co nejrychleji k půdě.

                              KONEC JEDENÁCTÉ ČÁSTI