Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Skrytý

03. 11. 2003

695

Autor

olwen

Do háje, zase

nemůžu spát, vlastně

skoro spím, ale

ne docela..

Úder a propad, tak náhle!

Moje mysl

se vyděšeně třepotá

kdesi v koutku

a ječí - Co to je?!

Nemůžu se hýbat, totiž

moje tělo se nemůže hýbat

a asi

se celé třese, nevím

Pohnul se. Protáhnul se

Bylo to jako když mě trhá na kusy

a zachechtal se chachá!

Takový dunivý hlas

Vší silou

jsem se prodrala

zpátky ke svým smyslům

opravdu se klepu

Ale je to jedno, stejně

dál bydlí uvnitř

má rád stromy,

hovoří s nimi

přes moje prsty.

Někdy večer vandruje

z mojí tělesné schránky

třeba se jednou

nevrátí

olwen

11. 12. 2003

Dát tip

katugiro: neber tenhle výkřik jako pokus o umění, je to opravdu ventil, optipesimista to trefil:) možná jsem to měla zařadit do mimotvorby

katugiro

30. 11. 2003

Dát tip

poslední dvě strofy jsou zajímavé, předtím je to takové nijaké... :)

optipesimista

18. 11. 2003

Dát tip

... o tomhle něco vím ale nechám si to pro sebe, chachá. obé! :-) Kdybych to uměl takhle napsat, také bych (možná) ventiloval...

Navždy_Tvůj: No příjemná pocitovka to skutečně není, je to o pocitech veskrze nepříjemných. Morasten: občas se tady v Písmenkově potkám s díly popisujícími různé duchovní zážitky a mám pocit, že spousta lidí si je přeje absolvovat. Já jsem si nikdy nic takového nepřála, ale mám smůlu - přišlo to.