Vzdálení

Cítím jak mě radost opouští,

stejně jako balík i mě už nebaví cestovat.

Cestou k tobě se brodím potokem,

voda je ledová jako žiletka, olizuje mi kotníky.

Přichází mlha a já ztrácím směr.

Stojím a poslouchám.

Sladká hudba, co tě obklopuje, mi řekne kde jsi.

Vidím tvůj obrys, dost rozmazaně,

jsi otočený zády.

Snažím se tě obejít, ale stále vidím tvůj týl.

Volám na tebe, otáčíš se.

Tvůj úsměv mě prozáří, mou duši, mé žaly.

Cítím teplo a lásku, jsem v ráji.

Skláním se k tobě, jako zloděj, ukrást polibek.

Narážím do zdi, s údivem pozoruji tekoucí krev z mé bývalé tváře.

Cítím se sám,

pokaždé když jsi se mnou a já tak daleko.