Pavlačová láska

Kroutily se mi vlasy

Pokaždé když jsem

Čekala na pavlači k

Ránu kdy padalo

Vlhko jako pozdrav

Nebe do nového dne

To byla naše doba

Tehdy ses vracel domů

A z protějšího okna

Mi maloval obrázky o

Milování přímo na srdce

Bez skořápky které

Se tetelilo zimou

Natahovala jsem ruce

Jen na chvíli cítit dotek

Těch slov jenže tys byl

Příliš daleko a vítr kradl

To užmoulané teplo

Co pospíchalo nad dvorkem

K mému klínu

Po nocích se mi zdálo

O našem milování nevím proč

Ale pokaždé jsem se budila

Vlastním smíchem a pak mi

Tak přišlo líto že jsem tě

Nikdy necítila ani konečky prstů

Tolik jsem chtěla

Jednou ráno jsem zase stála

Čekala uhlazovala spirály vlasů

Nepřišels pak zazvonil pošťák

A na rohožce přede dveřmi ležel

Dopis s černým pruhem vlastně

Tehdy jsem zjistila jak ses jmenoval

A tvoje jméno jsem volala z pavlače

To abys věděl že nezapomenu

Už je to dávno přesto pořád

Chodím ven a poslouchám jestli

Mi ráno nepřinese alespoň

Malý pozdrav zabalený do rosy