Jak jsem se narodil

Člověk má občas sklon psát divný věci. Tohle je takovej můj malej úlet. Snad mi to ti, kteří si stačili oblíbit můj styl (krátké povídky s pointami) prominou. Děkuji.

Možná mi někteří z vás namítnou, že tahle povídka je smyšlená a nepravdivá. Pokud vám to tak bude připadat, pak jste se ještě nenarodili.

Já patřil k lidem a myslel jsem, že vše je takové jaké to vidím a všichni jsou takoví, jací se být zdají. To jsem si myslel až do dne, kdy jsem se narodil.
Ten den nemohu nijak přesně určit. Vlastně jsem se narodil po částech.
Oči jsem měl vždycky, ale až když jsem pohlédl na ni, na kamarádku svého kamaráda, zjistil jsem, na co mám oči. Teprve když jsem zaslechl její slova, zjistil jsem, že mám uši. Dřív to byly jen orgány, kterými jsem já ( i když tehdy ještě žádné já nebylo) přijímal signály zvenčí. Tehdy se mihla u toho kamaráda, pozdravila mě stejně jako všechny ostatní (s nádherným úsměvem, který byl první, co mé nové oči viděly) a odešla.
"Co na ni říkáš?"
"Hmm." Odpověděl jsem, i když jsem ještě neměl ústa. A místo abych vyloudil pochvalné hmm, nebo jakékoliv jiné než neutrální hmm, zíral jsem na svět svýma novýma očima a divil se, jak je zvláštní a kolik slepých lidí po něm chodí.
Nebylo to příliš dlouho poté a já poznal, jak chutná závist a zoufalství. Ty totiž také patří k lidem.
Můj kamarád byl úplně unešen tou skvělou ženou se kterou mě i seznámil. A já tak zoufale cítil, že nejsem celý (i když jsem měl celé tělo, získané při tanci) a záviděl jsem každý (i naprosto nic neznamenající) pohled, kterým ho obdařila. Záviděl jsem mu každý její dotyk. A i když ona byla krásná, celá, již dávno zrozená, on zůstával pořád stejný. Nepochopil nic z toho, co mu bylo (byť bezděčně) nabízeno a zůstane nenarozený.
Pak jsem hrál na koncertě. Byla tam ona a poslouchala. Bylo tam samozřejmě i spoustu jiných lidí, ale já hrál jen pro ni. A to co jsem vytvářel už nebylo pouhé torzo něčeho. Byla to opravdová hudba. Ten den jsem začal cítit hudbu stejně tak jako lidé z filharmonie, kteří seděli vedle mě a hráli se mnou-sotva narozeným chlapce,. Který ani neví, že žije.
Ten večer můj kamarád odvrhl možná jedinou skutečnou bytost ve svém životě.
Ten den jsem jej zradil. Ten den mi i odpustil.
Ten den jsem poznal, že jsem se narodil.

---