jabloně.

Staré zříceniny slov
rozryté básníky
co píší poezii do písku
němým jabloním
tahy listopadových štětců
vyryté do dlaní
chvějící se jak křídla
bílých holibic
pod stády bičovaných koní
němým deštěm
snažící se dohonit verš
dávno ztracený
nekonečných vteřin spánku.

Prázdný záliv prostěradla
propadl hvězdám
hrající v kostky noc co noc
ztracený souboj
těch poodhalených slov
loňských básníků
zlatavých padajících obálek
popsaných vínem
píšící probuzenému ránu
svěřená slova
vsazená do rosy šepotu
bezbranné vzkazy
podřezaným kořenům jabloní.