Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sperma až pod nos

10. 11. 2003
1
1
2985
Autor
JeanJoche

Sexuální život obojživelníků je v mnoha ohledech neuvěřitelně stereotypní. Prakticky žádné odchylky od normálu, kterými by vám pisatel mohl vyrazit na tváři nevěřící údiv. Obojživelníci jsou až tak nudní, že člověk pak ani neví o čem psát. No řekněte, není to zajímavý začátek?

Sexuální život obojživelníků je z hlediska obyčejného člověka v mnoha ohledech neuvěřitelně stereotypní. Prakticky žádné odchylky od normálu, žádné pikantní zajímavůstky nebo perličky, kterými by vám pisatel mohl vyrazit na tváři nevěřící údiv. Obojživelníci jsou až tak nudní, že člověk pak ani neví o čem psát. Všechno, co se jejich pohlavního styku týče, se dá popsat dvěmi třemi větami. Všechno už bylo vyřčeno ve školních škamnech někdy v hodinách prvouky v druhé třídě elementárních škol. Žabička nahoře oplodní žabičku dole, ta naklade vajíčka (některé paní nebo dokonce i soudružky učitelky je nazývaly jikrami) na vodní rostlinky a z nich se vyklubou pulci ("To jsou takový červíčci s ocáskem.") Nádhera. A je to. Nic víc se opravdu napsat nedá,... Dalo by se říct.

Ale to bych nebyl já, abych ze světa obojživelníků nevyšťoural něco lechtivějšího než nám léta vtloukali do hlavy. Svatební symfonie žab jsem popisoval nedávno, tudíž se tentokráte budeme věnovat jejím vzdáleným příbuzným. A to čolkům.

Čolek obecný (Triturus vulgaris) je hojně žijící druh prakticky po celé ploše Starého světa. Na souši se vyskytuje málokdy, je to tedy typicky vodní zvíře,... To přeci každý zná. Přece skoro každý si jako malý hrával v kdejaké louži s tou slizkou "ještěrkou" s dlouhým ocáskem. Bývaly doby, kdy skutečně každá vodní nádrž byla obydlená těmito tvorečky. Ať už to byly lomy, jímky, studny nebo již zmiňované kaluže všude bývaly spousty čolků. A to i ve vodách patřičně znečištěných, neboť tohle zviřátko bylo schopno přežít i tam. Ale kam se podělo v dobách současných? Z vlastní zkušenosti můžu říci, že čolka v přírodě jsem neviděl několik let. Co za tím vězí vám nepovím. Důležité je, že mají poměrně zajímavý způsob rozmnožování, který je u bezobratlých poměrně častý, zatímco u obratlovců je raritou.

Čolek, tedy samec, si poklidně žije ve své tůni, nic ho nerozhází, je tam klid, je tam teplo, má co žrát. Prostě idylka. Náhle ale přijde březen. Do čolka jako když vrazí, vyleze ze své tůňky, kde má absolutní pohodu a vyrazí si hledat partnerku. Samozřejmě do jiné tůně. No, na tom by nebylo ani tak nic pikantního, že? Tohle dělá spousta jiných zvířat, třebas lososy nebo úhoři; občas i nějaký ten obstarožní dědek, když se v něm probudí druhá míza.

Pozoruhodné je to, co se stane v okamžiku, kdy čolek uzří svou budoucí milostnou partnerku. Rázem se promění ze slizkého pomalého "plaza" v tvora s pomalu rybí elegancí. Tancuje před samičkou, proplétá se vodní vegetací. Následně k připlave a oba se začnou dotýkat čenichy. Je to interesantní, ale právě díky těmto dotekům samečkem pozná, že se jedná o samičku a samička se utvrdí v tom, že to, co se dotýká jejího chřípí, je opravdu samec. Pokud se skutečně jedná o samičku, sameček se postaví před ni napříč, prohne se v hřbetě a začne vlnit ocasem jako když kočí švihá bičem. Člověk řekne: "Obyčejný zásnubní tanec." Kdeže. Čolek vypouští ze své kloaky vůni, kterou vlnivými pohyby ocásku nahání k samici. Feromony v této "voňavce" popletou samici hlavu, čímž se stává svolná k samotnému "páření". Píšu "páření", neboť, jak se za chvíli dozvíte, k samotnému koitu vůbec nedojde.

Až je samička připravená, pomalu se k čolkovi přiblíží. On sám, snad ze strachu či Bůhvíproč, se vzdálí a samice se sama začne čenichem dotýkat jeho ocasu (opravdu žádné dvojsmysly v tom nehledejte). To je pro samečka jasný impuls. Z kloaky začne vypouštět na dno, kde oba dovádí, spermatofory - schránky plné samčího semene. Sameček postupuje za stálého "kladení" těchto schránek dopředu a vlněním ocásku naviguje samičku. Samička ho ve stopě následuje a kráčí přes spermatofory, které vtahuje do své kloaky, kde dochází k samotnému oplození jejích vajíček.

     Za pár dní naklade oplozené "jikry" na vodní rostlinky a z kterých se vyklubou takoví ti červíčci s ocáskem. Jak říkám, celé to kouzlo života se dá popsat jen dvěmi větami.  


1 názor

alcap on e
10. 01. 2013
Dát tip

t


Carodej
08. 03. 2004
Dát tip
Já bych tak kritický nebyl, nicméně tentokráte jsi to přeci jen nějak usekl.

JeanJoche
08. 03. 2004
Dát tip
Já vím!Tohle mi moc nesedlo. Chci to někdy v budoucnu poopravit

Sidonius
10. 11. 2003
Dát tip
Úvod je dlouhej a zbytečnej, nikoli skvělej. Autor jakoby se nemohl zpočátku rozhodnout, jestli bude psát přírodovědecké pojednání nebo se skutečně (jak avizuje) pustí do fejetonu. Nakonec jde - díkybohu - o biologii, z které ovšem nevyplývá naprosto nic pro život člověka. A jestli vyplývá, zapomněl to autor dodat...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru