Zamyšlení

          Vyšel jsem ven, ani nevím proč, ale chtělo se mi brečet. Brečet nad sebou, nad lidmi okolo mě, nad celou tou lidskou hloupostí, nad hloupostí sebe sama. Proč jen je to tak kruté? Ta přemíra darů pro lidi, tolik rukou pro ně a tolik nechuti, nevoli a lhostejnosti v stereotypu bytí a nebytí. Chladné záchvěvy rozbolavěného srdce neohřejí tělo o nic víc, než cigareta nebo sklenka šnapsu. Spokojenost se vším co jest mi dáno a v pozadí temně dominuje pýcha.

Jak může člověk potkat štěstí, když jej má? Jak člověk pozná bídu v nicotě a v zapomnění? Kde je ta hranice průměru a kompromisu pro bytí, pro standarty žití, pro lásku?

Člověk je nucen pozlátkem svým v ostatních obraz vlastní vracet v pocitu dokonalosti, za posměšku druhých -lepších.

Kdo je vlastně lepší než já? Co jsou hodnoty, kritéria pro taková srovnání? IQ, titul, úspěch u žen? Peníze spí daleko vzadu, přec mysl k nim se ubírá a zve je dál, blíž k svému srdci. Ukousnout si alespoň kousek z toho zbytku. Zbytku Tebe.

Meluzína se tomu jen z dálky směje a hraje si s Tebou jak na struny loutny rozladěné. A zase ty pohledy z pod obočí zamračených, vyzývavých pohledů a zotročujících výrazů: „Tak kdo je tady tvrďák? Obstojíš alespoň stejně dobře, jako já? Jsem úspěšný, koukni se na sebe, věříš si? Tolik co já? Cože, víc? Tak to musím přidat, abych byl lepší, lepší než Ty…“

Prachbídná přetvářka všední samolibosti se vnucuje svou arogancí a fialovým leskem umělosti a síly. Jako ostrovy v širém moři zde pak zůstávají nepoznamenaní, pro něž okamžiku ve společnosti není, kdy na okraji talíře balancují, by neupadli přes okraj a bez možnosti návratu, jako ostatní, se ocitli.

Dál zůstávám v bláhové naději slunného dne, kdy svou podstatu každý uchopí a oprostí se od malicherností a nicot, právě teď tolik potřebných, na nichž svět právě stojí a bez kterých by v zapomnění zcela jistě upadl. Alespoň u těch, jež je v popředí řadí a pro něž smyslu má, kterým dává výhradní postavení a které nad ostatní klade, podstaty ovšem pramalé a hodnoty ducha, tolik potřebné, nemaje...