A růže kvetou.

Přál bych si tě k sobě
docela přivinout křehkou
jak květy růže co hledám
v kobercích trávníku mísící vůně.
ženy i růže prosí básníka
aby poklekl k jejim nohám
vůní mě uchopí za ruku
vedou mě sebou do dálek
růže i ženy květou
pro třpytné slzy co visí na řase.

Kapky květů chladí dlaně
až k ústům modrým mořem
v bazénu snů překročí noc
zátoku zapadanou lístky
ženy mají radost
z jen tak donesené růže
rozprostřenou přes stehna
která ukrývá bránu boků
v nekonečmém moři hovorů srdce
o bílé perle uprostřed ostrova
věčné zahrady nedotčených slov
zapomenutých na pláži jak svlečené šaty.
Nechávají jen malou naději
a brání se výčitkám touhy
o poznání nahnědlé pláže
se zbarvenými altánky přikryté dechem
uprostřed namodralého západu.

A růže kvetou
aby ženy mohli ronit lásku.

---