Když chlad zimní noci...

  Když chlad zimní noci
   v stíny se promění
   svět zahalí se do moci
   magie v kameni.
 
   Stíny se dlouží a tu náhle
   jakoby ožít chtěly
   a šum - nic dlouhé a táhlé
   jak bzukot včely.

   Noc tiše šumí po kraji,
   a jen smutní jen,
   její tíhu poznají,
   jen ten, kdo není spokojen.

   Jak smutná je noc, je vrah,
   pro poutníka znaveného,
   převáží na miskách vah
   miska smrti jeho.
   
   Já vím, že v noci žijí
   stíny bubnující prsty do ticha
   a ze studánky bludičky pijí
   a kopretina usychá.