Čekání aneb Dvě

Rozpálené fazole na olivovém oleji

Dvě porce

Dvě ruce, které zahřejí

... Čau

... Ahoj

nebo bez představení

už nevím

telefonovala jsi z Jičína

Čekáš na autobus

Vím jede Ti už za čtyři minuty.

...

Schválně si na ně počkám...

Dvě dvojice minut,

možná dvě minuty zpoždění

Pak cesta na cestě

v mé mysli znamení,

že to znamená to a to zas tohle

úzkost.

Co já vím?

Ještě minutka,

vlastně dvě,

vydechne řidič před cestou,

minutu mu daruji,

o tu jednu se rozdělíme,

než v 18:20 ve Valmezu,

zavoním Ti svým pachem do duše.

Ještě polibek ropuše,

a bílé vúdú

Za Tebou čtenáři:

   dva teskní milenci chroupají čas.