Dvě brány

 

Dvě brány

 

 

Tržiště,

bílý mák a babka v šátku

Mohutná Dolní brána,

kamenná pečeť z dětství

 

Náměstí;

stále znovu:

nákupy, hospody,

hrnčířské trhy…

 

Ven Horní bránou,

kde ulice se zvedá

do klidu Městské hory

 

Po léta stejné

         Stejné, stejné…

Jen puklin v šedém asfaltu je víc

 

Pak…!

 

V mých cestách voda – až do výše hlavy!

 

Očista

 

Oči…?

 

Tvoje oči!

 

Tu,

v místech našich dětství,

spolu

na Městskou horu

 

S láskou nás hřeje mráz

Do stoupání

I medvědi jsou čilí

 

Náměstí má dvě brány

My sebe

a krátký domov vykouzlí

hospoda u Madly

 

Dvě věže,

tolik času,

tolik kroků…

 

A nám?

Tak málo dní!

 

Jen do jara.

 

Po novém dláždění

už zase chodím sama

 

Nákupy, hospody,

hrnčířský trh

 

Proč stoupat

k Horní bráně?

 

Bez tebe

neuzvednu cestu

ulicí k Městské hoře

 

Hoře?

 

Ne, jen smutek bezmoci.

A slůvko Proč?

 

Náměstí zkrásnělo,

i ty!

Za těch pár měsíců,

co toužily jsme spolu

 

Věže bran

námi zas osaměly

 

Tvé oči možná sedí v Madle

a obočí

a ruce

a úsměv temných rtů…

A já?

Už nepřijdu.

 

 

 

---