Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsamělá...
12. 11. 2003
4
0
1222
Autor
AnitkaKM
Mechová propast v kamenádě,
zmotaný vlas, cval výbuchů
se ženou v mojí hlavě.
Utichá jas a skvostí vřava,
já procházím se hladinou,
kde vzpomínky odpočívají.
Sama a v samotě té sebou obklopena,
tak zmámená hrou jediných,
jež nepocítí upřímného zdvojení.
Jeden krok lpí v písku u nohou,
jeden hlas zpívá červánkům,
jen duše je neochvějně spasitelná.
Příboji života, odnes jsi s sebou naději
pro milování, usínání, smích...
Jen bezmocné tělo tu topící se v samotě...
Dr_Mephisto
18. 11. 2003
Zamotanost a nevyslovitelnost...není tím čtení zajímavější? Vždyť tolik toho je v životě právě takové..
jako takovej do sebe zamotanej obraz, kterým se člověk musí prokousat, aby ta nálada zapůsobila ... určitě TIP :-)