Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV ten den
17. 11. 2003
2
0
1141
Autor
Kratas
Ráno hezké, byl jsem rád,
že lásku svou můžu dát,
veselým krokem vyrazil jsme vstříc
ale já vím, že nejsem sám.
Písmenka poskládaná není vhodné dát,
jistotu vystřídal chlad,
ten pocit viny uvnitř mně ubíjí
a já už tuším, že budu sám.
Úzkost v samotě ubíjí,
bolest v srdci se stále rozvíjí.
Mé srdce se na kousky trhá
a ja vím, že začínám být sám.
Nářezový_sluníčko
28. 06. 2004
Víš, tohle byly takové začátky, začátky s emocionálním vylíváním srdce. Pomohlo to, ale s uměním to moc společného nemá. Alespoň mi zůstal deníček, jaký se jen tak nevidí. Pravda jen pár dní, ale přeci.
mé srdce se na kousky trhá a já vím, že začínám být sám ...... to se mi líbí, jinak ten zbytek mě moc nezaujal.
To je začátek, jak u oslavných prvomájových pochodů v padesátých letech... :o)
Jojo a pak se to zvrhlo a stal se z toho horor jak letech následujících.
Tak tyhle pocity nejsou závidění hodné, ale každý si tím už myslím prošel . . .