Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se4 dny po té
21. 11. 2003
2
0
972
Autor
Kratas
Hrozné probuzení z temné noci,
jeden sen střídal druhý,
nemohu se vymanit z její moci
a já vím, že jsem čtvrtý den sám.
Prosby již prý nic nezmění,
ta nit již přetržená jest,
důvěra se hroutí jak lavina kamení
a já vím, že jsem čtvrtý den sám.
I pomocné ruce k obraně se vztahují,
má duše však svou sílu ztrácí,
soužení drží se mně potají
a já vím, že jsem čtvrtý den sám.
Tak v rytmech pomalých,
svou hlavu do peří vkládám,
v tajemných krajinách rozlehlých se potácím
a já vím, že jsem byl čtvrtý den sám.
hatlalinka
24. 11. 2003hatlalinka
23. 11. 2003
FAKT HEZKÁ BÁSEŇ, na které je vidět, že ji napsal "život", pokud nejsi básníkem, jak výše píšeš, určitě zauvažuj o tom, že jim chceš být, protože pouze psaní může člověku pomoci přežít! A pamatuj na jedno - Nikdy neříkej nikdy - a tak třeba i tvé děťátko jednou spatří svého pravého tátu!!! Dávám tip
hatlalinka: Nejde přestat milovat, pokud člověk miluje opravdu. Je snad možné zapomenout, ale vše se jednou vrátí. Je ale krásné milovat, i když to bolí.
Rýmař: Dlouho jsem nepsal a teď když je mi nejhůř, mně to drží při smyslech. Psát budu, aby měla moje duše klid.
Nemůžu říct nic jiného, než LÍBÍ .... máš moc pěkný obraty ... důvěra se hroutí jak lavina kamení ... tak v rytmech pomalých svou hlavu do peří vkládám .... *
Vidíš a já nad tím vůbec neuvažuji. Nechávam slova padat na papír. Nic nezkrášluji, nic neupravuji. Asi mi to všichni, kdo píší a rozumí psani odsoudí, ale věřte, že já nejsem básník, psát neumím, jen než nechat slzy padat na tu pustou zem raději je ve slova přeměním. Je to má zpověď a vím, že tu snad po mně něco zůstane a Ti co mě měli a mají rádi pochopí jak jsem žil a co jsem prožíval. Díky Vám přátelé, kteří teď při mně stojíte, že mně nenecháte všechno vzdát a ukazujete mi cestu kterou jít. Díky Petře, díky Míro. A vlastně nesmím zapomenout i na Tebe Sandro, Ty mi svými kritikami ukazuješ, že to co píšu se dá i pochopit a že to pochopí snad i moje nenarozené dítě, které jednou vyroste, bohužel bez svýho táty a bude vědět, že já se jej nevzdal, ale že jsem neměl na výběr a byl jsem k tomu donucen.