Dřív jsem o tobě sníval,o tvých nepolapitelných křídlech,opíral jsem se o tvou moca věřil, že na mě nikdo nemůže,protože jsi mým spojencem,jsi mým štítem, jsi trpitelem a nositelem vší bolesti světa,všeho zklamání, které jako plíseň hnije a hnije.
Snaží se prožratjako popínavé víno do mé duše,vysušit mě zevnitř,donutit mě lapat po dechua prahnout krvácejícími rtypo posledních kapkách chladné vody.
Ty jsi mě ale chytila,vždy jsi vystoupila zjezera mých nočních můr,prozářila jsi každý list papíru,věnovala jsi mi pramen svých vlasů, které se délkou vyrovnaly blýskajícímjizvám na nebesích.
Nemusel jsem tě prosit,na kolena jsem před tebou poklekal sám,dobrovolně jsem se topil vbahně,jen abych opět naivně doufal,že přijdeš.
...
2
103
8
Volné verše
24. 04. 2024