Poslední zajímavé kritiky

Lído, chápu Tvůj postoj k hadům a vím, že se s tím asi nedá nic dělat, ale pokud vydržíš číst dál, třeba přece jen si trochu poopravíš názor. Když se to vezme kolem a kolem, vždyť za to nemohou, že se vyvinuli právě tímto způsobem.

Ireno, pokud trochu žraloky poznáš, většinou lze celkem plus minus odhadnout i stáří, takže v tom není žádná věda. Pravdu máš v tom, že splést se není dobrý nápad.

toot, radost mi to udělá, no jo, to se nedivím, spřežkový systém už je tady velká neznámá, já to mám odkoukaný tak, že psaný projev je pro mě snažší, než mluvený slovo, protože to mám před vočima, přičemž v mluveném projevu je na západě polska polákům rozumět skvěle, z východu pak vůbec, a když mleli ve zprávách, tak to jsem taky nerozuměl pomalu nic, takže vono je to stejně takový vošemetný :D

Stanislave, kdo přišel na nápad obracet drzé žraloky na záda asi nikdo neví a jde o hodně starý poznatek. Fakt je, že třeba Thor Heyerdahl v knížce "Ve znamení Kon-Tiki" popisuje, jak lovili z voru žraloky holýma rukama. Stačilo je chytit za ocas a chvíli podržet hlavou dolů, také je to téměř připravilo o vědomí. Jinak pokud poznáš, co má dotyčný pan žralok v plánu, není problém ho rukama zmáknout.

ještě když se tak koukám na ten svůj komentář níže - s tou plavuní - ano, jedna rovina je to "abstraktno", druhej způsob, jak tu ilustraci vnímat, je prostřednictvím asociací - akorát tady jakýkoliv "čtení" ilustrace hodně závisí na tom, co čtenář vidět chce, resp. závisí to na jeho životní zkušenosti dejmetomu, na tom, co je schopen na dané slovo/obraz napojit, s čím je schopen to provázat... jak jsem psala - někdo v té plavuni vidí jen plavuň (anebo prostě nějakou rostlinu), někomu naskočí hned asociace - větvení, jedna z nejstarobylejších čeledí (nebo co to), zkameněliny, uhlí atd.

ale takhle vlastně fungují i texty - ale to neříkám nic novýho.

líbí se mi tvoje poznámka ohledně toho, že přítomnost čehokoliv (i nesmyslného - anebo třeba nahodilého (dodávám za sebe)) může být obhájitelná způsobem nahlížení... je to takový to, že "každý si v tom najde něco svýho", každý si propojí slovo a obraz nějakým způsobem, který právě jemu dává smysl. jenže potom chudák nepochopený autor (a ilustrátor)... (pokud o vtip).

Stanislave, kdo dělá takové podivné výzkumy také nevím, protože důležité je vědět poze jedno - když Tě taipan ťafne a nemáš po ruce sérum, tak máš alespoň jistotu té poslední hodinky pro urovnání věcí světských. A jestli rozdováděný plazivec pokračoval ve snižování přelidnění planety dalšímí 99 lidmi je Ti již celkem jedno.

Kočkodánku, taková spousta hezkých veršíků, tentokrát jsi je pořádně natáhnul a popsal dokonale obsah části povídky. Smekám a děkuji.

Stanislave, že aspoň trochu závidíš. Žádní otravní turisté, žádné řvoucí dětičky nebo nabízeči suvenýrů. To však neznamená, že jde o konce světa, různých setkání bude ještě dost.

Píšeš kultivovaně,  užívám si kupříkladu větu: Zbytek těla působil stejně, jako když propíchnete balónek a zbude jen obal bez vnitřku, jako uschlá větev, mrtvý dům bez svých obyvatel. Raději bych text četla najednou. Je to rozsahem novela? 

Němčina mi nepřekáží, jen pokud by jí tam do budoucna bylo ještě víc, bez slovníčku/překladače bych se asi neobešla.

Jinak doporučuji opravit:

lidí za okny, které mířily do nejrušnější ulice - která mířila

Na prahu dveří stáli dvě malé děti - stály

Zachytil její oči a zvědomil si místnost, - uvědomil

Dvě ženy jsou v letadélku,

jejich hovor nemá délku,

nedochází k srandě, prče,

mladší z obou chce spíš mlčet,

až když skoro Lockhart je tu,

lze častěji slyšet větu,

pilotka (furt s kniplem v ruce)

dozvídá se plány Češky,

že ta zhruba mílí tucet

bude ještě šlapat pěšky,

helfnout se jí chystá,

ne ve městě přistát,

tož pak paní věku matky

klesá s Prckem blízko chatky,

po večeři s hrnky kafe

(netopí se ve víně)

dvojice žen spolu blafe,

dojde nejen na loky,

probíraj i žraloky,

příští den má letkyně

mimořádný event,

zvláštní formu dárku,

za který je ráda,

nejdřív může civět

na skupinu sharků,

potom dík P. parybě,

s obavou, míň zálibně,

pohladí i záda,

ruka v tlamě nevězí,

závěr – scéna s penězi.

názor na poezii/novou sbírku t. bínové vnímám jako legitimní, každýmu to prostě nesedne. mně osobně minimalismus nevadí, ale beru, že jinýmu přijde tento způsob psaní příliš vykostěný... potud ok.

co mi na tomto textu/reflexi přijde trochu smutné a nepochopitelné, je třeba ono "jsem přesvědčený feminista" - první věc: jak to proboha souvisí s poezií? druhá: když někdo o sobě řekne "jsem přesvědčený feminista", ale jedním dechem dodá, že to je jen jeden z mnoha pohledů na svět nebo něco v tom smyslu, tak mi to přijde na podobné úrovni jako "nejsem rasista, ale ti cikáni a migranti mě pěkně serou a za sousedy bych je nechtěl".

anebo další věc - to pohrdání dětským pohledem na svět - slova jako triviální banality a podobně... jasně, "dospělí" mají často tendence ty dětské otázky a objevy vnímat jako banality, protože oni přece už "ví"... ale obávám se, že je to jen z toho důvodu, že sami ztratili tu schopnost žasnout a objevovat... nadto, když se často člověk baví s těmito "dospělými", zjišťuje, že jsou už úplně prázdní, vlastně je nic moc nezajímá, absentuje u nich ta schopnost žasnout anebo prostě jen respektovat údiv někoho jiného... a tento hendikep schovávají za fráze o banálnosti a trivialitě.

celkově - text vlastně rozebírá poezii t. bínové jen okrajově, většinu tvoří jen nesourodá sbírka autorových postojů k některým aspektům (současné) poezie. 

škoda.

jo a tu vloženou báseň už vůbec nechápu. o čem má jako vypovídat. ale možná chyba na mé straně.

v jakém prostředí žijeme a čím žijeme duchovně, to potom tvoříme, dnešní minimalizmus je absolutní, budovy které obklopují jedince a nemají žádných zdobných detailů samozřejmě nijak neinspirují, ani nezduchovňují lidského ducha, který v nich pobývá, dejte lidem kutlurnější prostředí ve kterém pobývají a počet vzácnějších duchu enormě naroste, navíc v materialismus, který je průvodcem minimalismu samozřejmě má potřebu vše krátit a navíc jak je známo, dnešnímu západnímu světu vládnoucí angličtina se ukazuje, že není schopna plnit roli kulturního arbitra, jako předchozí francouzština a jako bonus zpolitizování všeho vede pouze k navýšení vulgárnosti, a nikoli k navýšení rozumovému, etickému, nebo kulturnímu, dnešní svět je tak ubohý, jak ubohým myšlenkám bylo dovoleno mezi lidi vstoupit

no jo, Bene, taky bych odjel, ale nic neumím :D

slyším volání vlků: ještě tam chybí výskok z okna v přízemí oné úvodní ordinace ;)

hutná doba si žádá silných textů Lído, teď bude to výročí, tak jsem zvědavý, jestli ví bůh, nebo výbuch!

Kočkodane, to tě jistě potěší příští dílko, pracuje se na tom :))

díky vám za čtení, tedy nečekal jsem to, dílko jsem ukryl a stejně jste si ho našli :)

Co zde za těch 20 let zásadního vzniklo, co takového, čím se zdejší populace alespoň zčásti přiblížila parametrům vyspělého světa?

Jen se tak okrajově ptám, neboť mým základním tématem jsou poznatky na téma je-li quirk svébytným žánrem.

Proto si, prosím, povšimněte, že/jak zdejší (s dotacemi či bez nich) nejsou schopni navázat.

Jenom k těm rozhlednám přidávám realitu. Nadsázku bych chápal, ale tohle není nadsázka, to je podpásovka bez jakéhokoliv hlubšího podkladu. 

https://www.dotaceeu.cz/cs/statistiky-a-analyzy/mapa-projektu?search=&Theme=1®ion=0&period=0&city=0&program=0&priorAx=0&Grant=0&rok=0&KODSTR=0

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/bez-evropske-dotace-starou-tovarnu-neprestavel-architekt-smetana-je-i-pres_2402270700_mst

https://www.dotaceeu.cz/cs/statistiky-a-analyzy/mapa-projektu/projekty/05-operacni-program-zivotni-prostredi/05-1-zlepsovani-kvality-vody-a-snizovani-rizika-po/intenzifikace-cov-slany-blahotice

Lili ... jarné snívanie je ako živé ... zem je ťažítkom, a za odmenu kúzielko okamihu alebo taká obyčajná pohoda*** 

Jamardi ... do schránky sa zmestia prekvapenia ... nočný motýľ a predstavivosť, to je zážitok*** 

milý Kočko ... kamienky sú obľúbené hračky pre deti do sto rokov*** 

(jeden pravdepodobne žulový žmurk z cestnej drte) 

slyším ... motýľ, ktorý pomáha, to sa mi páči ... deti sú na ulici, alebo tie väčšie čakajú na spoj, občas je s nimi zábava ... raz mi tretiačka na základke vysvetlila, prečo chce byť astronautka***

no ano, to jak se s tím popasuje čtenář, je na čtenáři, ne na tom kdo píše, protože jsme prostě rozdílní :)

ale ten kdo píše bude vždycky ve zranitelnější pozici oproti svým čtenářům/komentujícím, tudíž musí mít určitou dávku sobeckosti/netečnosti/případně nadhledu, jinak by se prostě zbláznil, kdyby se tvůrce zabýval každou výtkou :))

ale Lili, Norska nelze brát vážně a navíc, každý kdo píše je nositelem svého vlastního stylu, tudíž i ty nejlepší rady/výtky prostě nelze brát úplně, i ty platný na místě v potaz. každý kdo píše nějakou dobu je ovládán víc, nebo míň svou vlastní manýrou, jde hlavně o to, jestli text dal něco tobě, čtenář musí být vždycky na druhém místě, jinak je spisovatel, či básník ovládán a vláčen svými čtenáři

ne ne ne ne ne, český text je můj originál, francouzský text je překlad digitálního...Francouze :D

já vím, Francoužština a říkám to pořád je jazykem elegantním, je to jazyk králů, šlechty obecně a básníků. vulgární a neotesané dvacáté století a úpadek umění mohl s plnou silou přijít až po zhroucení francoužštiny v první světové válce

toot, to nevadí, s druhým článkem v podstatě souhlasím, tak nějak každý si ten jazyk uchopí dle svých zvyků, tendencí, výchovy, zažitých stereotypů - doma v rodině, sousedů, dle vlastní kreativity a práce ve které dělá, případně s jakou dělá, pokud se to týká přímo řeči/písma.

• no ano, všechno sahá daleko do minulosti, proto jsem psal o Husovi, ozvěny jeho činu se nás dotýkají neustále v každém slově prakticky. proto jsem psal, že výklad dnešních učitelů je vulgární, pokud nectí danou výslovnost/písemnou podobu daného objektu ve vykládané době.
• mimochodem, ta úžasná naše vlajka je momentálně vlajkou neexistujícího státu, vznikla jako taková v r. 1920, samotné ČSR používalo dva roky tu vlajku, která patří tomuto národu - bíločervená. dnešní stát používá odznaky zrušeného státu, čímž se vtírá otázka, když je stále statním a veřejně uctívaným svátkem založení ČSR, jestli žijeme v Česku, nebo v ČSR bez Slovenska a máme jakýsi krycí dočasný název státu s provizorními vládami, které tak trochu vládnou i nevládnou zároveň :D
• ano, Marie Terezie tento národ značně posekala, její vliv vnímám jako extrémě negativní, tam začala všechna ta úřadovost a školkost trvající až dodnes, samozřejmě v drolící se granulové formě :))
• tento stát by jednak potřeboval vyházet celou vládu, na pražském hradě by rozhodně neměl sídlit prezident, od toho jsou prezidenstké paláce, potom by měl změnit vlajku, modrý klín tam nepatří, to už dvouocasý lev a konečně by se měl zrušit ten protivný svátek založení ČSR, pokud tedy nejsme v ČSR, tím by vznikl základ pro pevný stát

toot, je to opravdu zvláštní, ale při poslechu polštiny už se mi stalo, že jsem zaslech určitý základ, který platí i pro češtinu, kde ale chyběl. dnešní čeština mi přijde jako vyoperovaná pro mrzáky :))

mám opravdu dojem, že Češi jsou menším bratrem Polským, i ty vlajky jsou bez toho proklatého modrého klínu totožné a vlajka českého království byla pouze bílo-červená.

plus jsem zapomněl dodat, že učení v dnešních školách, co se týče historie je prostě vulgární, kde lítají samí Bořivojové a Přemyslovci, člověk nabude dojmu, že háčky a čárky tu byli od nepaměti a že to je ta echt-čeština :D

možná ti ukrajinci paradaxně dodají češtině zpátky slovanský nádech, žijeme sice v češtině odmalička, ale tohle je naprosto šílený a doprzněný jazyk :D

no vždyť co popisuješ Danny, dnešní čeština je důkazem, že soukromá slova fungují nejenom na úrovní jednotlivce, ale i na úrovni státu, to co dnes nazýváme češtinou je jen pouhým odvarem té češtiny, která přežila u našich sousedů Poláků. dnešní čeština je plná francouzských slov, jako automobil, garáž, pasáž, drogerie, nebo parfém, dále německých, ty ale zastarávají ve prospěch anglických, dále italská slova, která zdomácněla a samozřejmě latina, bez té žádný západní jazyk nedá ani ránu :D

Čechové, kdysi mluvili a psali defakto polsky, dodnes se prvňáčci seznamují v abecedě s dnes typicky polským W, které nemá v současné novočestině význam, rozhodně to není kvůli wolframu, který by se mohl zrovna tak psát jako volfram a nic by se nestalo.

myslím, že Čechové a Poláci byli jediným národem o dvou, či více (Slavníkovci) kmenech. Germáni, jak už tak chodí, že zasahují Čechům do života neustále se postarali i o rozdělení tohoto původně jednoho národa německým, později Pruským Slezkem, jako takovým klínem a postarali se o odcizení a ztráty hrdosti v Češích, zatímco ještě Přemyslovci (Przemyślidzi) se nebáli dát komukoli po tlamě a Žižka ještě dokázal vyhrát naprosto všechno, dnešní Čech má svázané ruce a klopí zrak, to je opravdu smutný dějinný vývoj a to díky tomu, že první co formuje malého návštěvníka na úrovni státu je jazyk a po té písmo a historie.

dnes můžeme mluvit jazykem, který ani není duchovním pokladem tohoto národa, ale jakýmsi paskvilem tzv. obrozenců a psát tím Husovým vylepšovákem, možná nevěděl co dělá, možná ho někdo přímo platil, kdoví

Historie je nekonečné bludiště, proto mě tak fascinuje. Čím více odborných historických knih mám přečtených, tím více připadám na myšlenku, že o ní vlastně nic nevím. Nepochybně se mnohé opakuje, ale přece jen zbývá dost neopakovatelného. To podotýkám jen proto, že se s názorem o onom (věčném) opakování setkávám velmi často, ale nemohu se s ním plně ztotožnit. 

Moc děkuju za chválu. Je krásné vidět, že to co dělám za něco stojí.

Nejspíš v předurčení nevěřím, ale taky vím jak často se někomu povede z koloběhu závislosti dostat.

Nemyslím si, že lidi popisuju lepší než jsou, snažím se je zachytit podle pravdy, tak jak je vidím. Možná v tom je důvod proč vypadají ve slovech jako andělé a ve světle slunce pohasínají svatozáře. Asi v nich chci vidět dílo Boží 

Po několika letech svého dalšího vývoje v básnické tvorbě jsem se opět vrátil k této kritizované básni, ale ani z nadhledu nových zkušeností jsem v ní nenašel nedostatky, které mi byly vytýkány (denca, Safián). Nemám potřebu v obsahu ani formě nic měnit. Báseň je ve svém pojetí vázaného verše dopracovaná a myslím si, že i dobrá.   

V klidu a samotě? Já? No nevím. Já, když na mapě objevím místo jako stvořené k rozjímání pro milovníky klidu a samoty, většinou na místě samotném zjistím, že stejný nápad dostalo několik stovek milců samoty i s vřeštícími haranty, domácími mazlíčky a o klid se jim stará armáda dotěrných prodavačů cetek, plážových masérů a naháněčů do přilehlých restaurací a stánků s občerstvením.

Díky (především) za komentář, Andreo ...:).

- Myslím, že četba (potažmo poslech) evangelií právě k tzv. víře přivádí (zvláště výrroky - podobenství, apod. - samotného J. K. (jednoho z osmi, ..., bratříčka našeho největšího :) ) jsou tak obsažné, ..., vypovídající a výstižné,  že by je stěží pouhý člověk (navíc v době před dvěma tisíci lety) vymyslel... :) :) )

momoi, jo, to chápu, tu mnohovrstevnatost, která může být nabourána právě "doslovnou ilustrací". zaujal mě tvůj příklad s mapou - a to, že ta pro tebe je jakýmsi prostorem, kde si můžeš dojít k pochopení, kudy chceš... pro někoho může být takovou ilustrací právě ten náčrtek svahu, vektory, síly a tak... jasně, platí tam (stejně jako v mapě) nějaká pravidla, ale zároveň i ten "přísně technický" náčrtek skrývá další - ech, teď se budu tvářit děsně intelektuálně - potenciality (?) vnímání, chápání... (podobně jako text)... nevím, jestli je to srozumitelný

prostě - zatímco pro někoho jsou mapy právě takhle nejednoznačným prostorem, pro mě je nejednoznačným prostorem i náčrtek svahu nebo fotografie nějakýho netřesku. protože o čem vlastně opravdu vypovídá? o určitým okamžiku v čase, kterej kdosi zatavil do jantaru (abych byla náležitě dramatická)... takže i ta studie anebo fotka plavuně nebo netřesku (se v těch svých oblíbených kytkách nějak ztrácim) je pro mě svým způsobem metaforou. v tom je právě i ta svoboda vnímání - můžeš tu plavuň vnínat jen jako plavuň anebo taky jako něco dalšího, abstraktního, co shodou okolností vypadá jako plavuň. stejně tak třeba úryvek odbornýho textu - můžeš ho vnímat jako úryvek odbornýho textu anebo pro tebe může být jakousi schránkou, která nese další významy.

Některý lidi nemůžou samou roztažeností spát a pak volaj v noci jiným lidem, aby jim bylo úzko :) A někdy nevíš, jestli ten hovor máš přijmout nebo ne - tak ho přijmeš :) a pak je ti úzko. Ve tři hodiny se spí! Teda, když nejsi umělec - ty to maj jinak :) Slušnej člověk může ve tři hodiny tak akorát bloudit ... Tak přeju hodný duchy, Alegno :)

Ty půjdeš do nebíčka, Philog - jen ten čert tě bude muset před branou setřást na svatýho Petra. Každá jsme trochu káča ... a trochu anděl :) ( ve středu jsem pohřbívala divokou kačenu, umřela na břehu našeho jezírka, kačer tam furt přistává a volá ji - svět je peklo, někdy)

Kočko, slušný lidi se před slušnejma lidma nesvlíkaj ... takže na tebe čerta ještě nepošlu, jen ti dotáhnu kravatu :) - hluboký nádech

:))

Poslední dobou přemýšlím. Narodila jsem se a můžu si dělat, co chci já. Ne ostatní. Syn mi řekl, že je zemědělec a kdyby byla třetí světová válka, tak ho neodvedou. Nevím, kde to načetl. Přemýšlím nad tím, co ti kluci, co musí jít. Jako ti býci. Na porážku. Možná jsou tam i ti andělé...Nemám ráda červené známky. 

Karle, já bych si také bývala myslela, že se tam nevejdou. :) Museli mít asi strašný hlad. To hrdličky jsem tam viděla dvě najednou jen jednou, raději tam lítá jedna po druhé. Dík :)

Luboši, máš fajn nápad :) Někde ubude a někde přibude a někdy to celé dobře dopadne. V tomto případě také, protože pod stromem se už zase krmí. :)

Romane, ne, myslela jsem to úplně konkrétně.

Velice příjemné odezvy za něž děkuji.

Možná to mělo fakticky být nazváno Rejdy. No je vidět, že mnohé a mnozí z Vás jste trochu dál. Vidíte mnohé zajímavé perspektivy.

Já jsem syrová básnířka, čili co napadne, napíšu a zveřejním. Žádné tepelné úpravy ani mazlení se slovy. A to je mohe chyba. No jo. Asi už to bebude lepší. Třeba u obrazů bych si to nedovedla představit. Vždyť mistři tvořili plátna celou věčnost. To by to vypadalo. Inspirace.Naplácat barvy.Pověsit... :-):-):-)

... .

(Andreo :); - mne, jako zrozence v Býku :). zde nejvíce zaujaly popisy (výklady) ohledně vln... :)  ).

Celkově potom celá povídka jako náhled do kouta světa, kam se osobně asi nedostanu (už i třeba proto, že mne tento zase nějak zrovna neláká :)...:; čím jsem starší, tím více mi Evropa (a její blízké okolí :) ) připadá jako docela ucházející místo pro život... :) ) )

Češce splývá celta z ramen,

vydala se hledat pramen,

zároveň i míří k sopce,

protože chce z vršku kopce

pátrat zrakem po lodi,

jakpak asi pochodí?

bohové jsou hodní,

najde pramen vodní,

pak i zdolá vulkán,

radost přijde prudká

(větší nežli molí),

Mary v zorném poli,

když dorazí zpátky,

překvápko se dostaví,

ptáček nade vrátky

hlasitě ji vítá,

či výčitky chytá

žena drobné postavy,

jež příští noc venku tráví,

načež ráno s bolem hlavy

mumlá něco o čertu

při přehnaném koncertu.

Bohužel ty, kteří jsou z něčeho unavení, rádi otravují různí chameleoni, kterým pořád něco chybí. Unavení sahají po klidu a klid je pro tyhle chameleony to nejvzdálenější a proto je to provokuje. A asi si říkají, že unavené je snadnější dostat z klidu než klidné lidí, kteří mají dostatek sil.  Tady pan prodavač má naštěstí zdá se ještě sil dost, protože dokázal říct, že si z něho vystřelili.

Ještě k tomu komiksu;  - mimo jiné (ad několik sérií z doby po roce 2016, kdy jsem poprvé od roku 1993 začal znovu trochu kreslit...) ta celková již na prvý pohled ne moc pohledná podoba je odrazem mé blbosti; - místo abych kreslil do zvětšeného formátu, a pak to následně zmenšil, kreslil jsem přímo do okýnek konečné velikosti (tedy do pásečku o délce asi 19,5 cm) - a naopak toto následně mnohde zvětšuji (tím pádem i téměř neviditelné ,,chybky" jsou pak vidět o hodně více...)!!

Holky, děkuji (především) za komentáře...:).

Ohledně těch geodetickcých obrázků: abych se nějak nechlubil cizím peřím :), musím říci, že konkrétně z těchto věcí většinu už asi dělali moji zaměstnanci... :) (a to některé navíc za použití počítačových programů, a následného tisku... :) ) 

((...)).

Ale já jsem ještě ta generace, kdy jsme - ve druhé polovině osmdesátých let - v práci kreslili (rýsovali) pouze ručně, anóbrž počítače (apod.) jsme tam prostě neměli, že... :):.)

Takový dárek mohou kamarádovi dát jen muži.  Užila jsem si atmosféry v klubu - tvé postavy/postavičky jsou mi z předchozích příběhů známé. Používáš rozšafný styl, nikam se nespěchá. Přátelství v takové partě něco znamená! Zde je čas na vypravování a, jak je dnes vidět, i na neobvyklé akce.

Pěkně napsané, Přemku. 

Maruško, i ztroskotat se musí umět, tedy přesněji řečeno, vybrat si to správné místo, kde se bude dobře robinsonovat. Když se to stane v místech, kde je kolem jen led a sníh, je to odost horší.

Lído, myslím, že bys to hororově také neprožívala. Možná v první chvíli, ale až bys zjistila, že Ti vlastně nic nehrozí, nikdo neotravuje a máš kamaráda, s kterým si lze popovídat a on mu neskáče do řeči, tak by sis užívala prima dovolenou.

Jamardi, děkuji, jsem moc ráda, že se Ti vypravování líbilo. Jinak, kdyby ses někdy dostala do podobé situace platí to, co jsem napsala o kousíček výš Lídě. Co se týká kamarádů, všude se nějaký najde, jen k některým člověk musí přistupovat s větším respektem (o jednom takovém bude povídka, kterou začnu zítra vkládat).

Ireno dík :) Tu dopovězenost jsem si neuvědomila. 

Andreino, v tom druhém případě jsem to myslela jinak. Pod stromem bývalo krmení pro holuby, ale teď tam z nějakého důvody nebylo (asi se tomu člověku, který tam dává chleba a rohlíky něco stalo), tak šli na jídlo k vrabcům. (A též třeba na jistý balkon, viděla jsem je, oni vědí kde.) Když je velká zima, dávám semena i na zem pro holuby, jinak ne. Ale jak neměli nic pod stromem, přišli mě upozornit, věděli, které okno je moje. A narvali se do toho krmítka. :) Děkuju :)

Philogyny,

takové zdvojení veršů opakováním těchže výrazů (absolutní rýmy), s následným střídáním nezdvojených rýmů, zní nepřirozeně a básnicky chybně. Takto bych nikdy nepostupoval. Vše by mělo mít nějakou obsahovou i formální logiku. Také někdy využívám absolutních rýmů, ale v určitém významovém smyslu celku.   

Odhadovala bych to tak, že pokud by měli zavřeno déle než dnes, pustí se pán do výroby chlebíčků sám. :) Slyšela jsem, že Karel Gott někdy rád nakoupil mnoho druhů uzenin, pak to nakrájel na taliř a jedl nebo více lidí jedlo, jiní takhle kupovali zákusky, ale nebyli tlustí, protože to dělali jen někdy.

Rýsování musím obdivovat. Slyšela jsem, co museli dělat dříve studenti na stavební průmyslovce, často rýsovali a pak to obtahovali tuší a když se jim udělala kaňka, začali znovu. Někteří takto rýsovali celé noci.

Prcka cosi brzy budí,

není pochyb, není mýlky,

jedná se o ptačí trylky,

rákosníček zpěvem prudí,

ukáže mu v celtě záda,

on ji klove, ona vstává,

k snídani má opět kokos,

dnes už tolik nejde pod nos,

v myšlenkách se žena brodí,

co se asi stalo s lodí,

pak ve skalní prohlubni

smyje z těla “holubník”,

mrkne palmám na listy,

drink water si zajistí,

prosekání chodníčku

k zarostlému políčku

je následná aktivita,

objevuje mrkvičku

a brambůrky, fakt ty vítá,

o ptáčkovi možno říci,

frnknul od ní k ozdobnici,

veršování pustím k vodě,

už jen zmíním zvláštní oděv.

Doma jsem nebyla již od roku 2016. Rodiče prodali náš dům, protože byl pro ně již příliš velký a postavili si na důchod nový. A já jsem přišla o kořeny, o pokoj v podkroví s kresbou koně na zdi ve skutečné velikosti, o místo, kde jsem žila se sestrami. Již nemám důvod se vracet. Teď je můj domov ze železa, plave na vodě a trávím v něm 11 měsíců z roky. Vracím se na pevninu jen na Krétu za sestrou, kde se vídám s rodiči.

Lído, proč se tak rákosníček choval byla záhada. Je fakt, že zřejmě celá populace byla až neskutečně krotká a možná měli ptáčkové ve svých hlavičkách velkou porci zvědavosti. Jiné vysvětlení jeho příchylnosti nemám. Poradit si v takových situacích není problém, pokud člověk příliš nelpí na pohodlí, které poskytuje civilizace, je ochoten si leccos odříst a trochu přemýšlí. V podmínkách, jaké byla na Amalaganu by to musel zvládnout každý.

Líbí se mi hlavně první dvě sloky, možná by i stačily, protože ta poslední se tolik nepovedla, myslím si. Vlastně už nepřináší nic nového. Skončila bych tím "vzpomínaje, že krom tmy je také svítání" a nechala ty náznaky doznít v mysli každého čtenáře. Oprav si překlep ve 4. verši "by žít by chtělo". Asi to mělo být "ale něco ve mně žít by chtělo", že?

inspiroval jsi mě k básničce:

Země ví že

hryže lyže

Málo sněhu

i zemská tíže

žádnou něhu

nedodává

pro skluznice

Zem je zlá jak Polednice

Lyže, čím je sněhu níže

se jí více bojí

Raději by stály v hnoji

než jezdily po šutráci

Drny se jen rojí

Laminát se na nich ztrácí

kdyby moh tak vykrvácí

Že je dobrá?

Až později přijde pták,

nejdřív Prcek tahá vak

mezi velké kameny,

tělo má tím znavený,

kouká směrem k moři,

člun i Mary zápasí

s vlnami (spíš obry),

dopadne to jak asi?

bude konec dobrý?

obavy ji moří

a za strach se nestydí,

když už pak nic nevidí,

při pozici kolenní

startuje akt modlení,

patří mezi Čechy,

v domku s částí střechy

najde tedy přístřeší,

rákosníku vyřeší

jeho problém s bahnem,

po potravě prahne,

pavouky mu žena lapne,

párkrát zobák rychle klapne,

P. jde spát a ptáček zdá se

přenocuje v jejích vlasech.

Emme, v šest ráno mi připadalo že "zde" by mělo být klikací, a že dál pokračuješ ve výčtu svých otázek. 

K pravidlu 5-7-5, do Tebou zmiňovaného počítání jsou v Japonsku zahrnovány také "řezná" slova, která jsou u nás nejčastěji nahrazována/znázorňována pomlkou, jenže pomlku nespočítáš... Forma 5-7-5 se přejala spolu s ostatními pravidly. Diskutuje se v různých zemích, jaký by byl ekvivalent slabik pro který jazyk, mně osobně to přijde zbytečné. Dokážu ocenit a užít si čtení free-form haiku. Také je nijak neupozaďujeme při výběru textů do sborníků. Přesto, možná z jisté nostalgie tam, kde je to možné a zůstane zachovaná stručnost a švih, při svém vlastním psaní haiku stále preferuji formu 5-7-5, která mi vyhovuje i z hlediska rytmu. Nevadí mi pracovat s texty delší dobu, teď se mi konečně podařilo posunout jeden starý 15 let, ušetřila jsem dvě slabiky přesunutím motivu z podstatného jména na sloveso, ale ještě pořád necítím, že by byl hotový. Taky se Tě zeptám, kdo s Tebou tak tvrdohlavě, jak píšeš, řeší nutnost dodržení formy 5-7-5? Otázek kolem pravidel haiku se rojí mnoho a dají se zobecňovat, přesouvat, potvrzovat a zpochybňovat… Třeba, měl jsi někdy potřebu přemýšlet o zpochybnění formy sonetu pro češtinu? Byl by to ještě sonet?

Honzo, překvapil jsi hlavně tím, že má skromná báseňka stála za vyhledání a tvůj čas. Moc děkuji, opravdu... Zajímavá recitace, hudba a obrázek, zvýrazněný "titulky" zapojují více smyslů posluchače. Přeneseně vznikají ony možnosti, o nichž je vlastně řeč v textu.

Dadiku, díky za vyposlechnutí a otázku. Já právě oceňuji, že přednes básníka Zbory se trefil do divadelního cítění/vkusu, který moji tvorbu charakterizuje. A při shlédnutí svého melancholického, ale i nadějeplného dílka Metabolismu jsem si jej opět uvědomila.

Díky všem, kteří třeba ze zvědavosti audionahrávku vyposlechli!

1. TD – U plotu (Janina 6) Vrstevnatý text zavede čtenáře do neproniknutelné mlhy a je na něm, aby našel interpretační východisko. Těch je ovšem celá řada. Mě příběh připomněl vlastní dětinské fantazie a to není málo, to každý text nedovede.

2. Pisklavé ječení dívek smočených v ledové vodě (trojort) Úvahy o chtíči a jiné podané autorovým nezaměnitelným stylem a formou.

3. Můj magnum opus (kuba.49vojenciak) Forma je zde dost přiléhavá znepokojivému obsahu.

---

Ostatní díla mě zaujala méně, některá jsem ani nepochopil, což ovšem neznamená že jsou špatná nebo i jen horší než ta, která jsem vybral.

emme, já rozhodně nejsem ta, která se drží této zásady, jdu na to po svém, někdy slabiky padnou do počtu, jindy ne,  někdy se haiku líbí, podruhé ne, já se tím netrápím, někdy to změním, když najdu jiný způsob vyjádření toho co jsem zažila v tom či onom momentě... a nejsem ta, která vaše otázky vysvětlí , ptejte se  jiných mistrů - snake_01, Můra73 /ti o tom již mnohokrát psali/  a dalších... a okopírovat haiku do češtiny? to asi  není možné, díky za čtení všem...

Danny, promiň, ale podle mého je jakékoliv obhajování existence nebo tvorby soukromých slov zbytečné, protože je mají a používají úplně všichni, a to od útlého věku žvatlání až po kmetský přemýšlivý věk. Držím palce, tvoř si slova podle libosti, nikdy nevíš, jestli za pá nebo víc let nebudou běžnou součástí češtiny. 

to je sice zčásti pravda Andreino, ale ona je odvaha najít v sobě odvahu, takže ono to vždycky trvá, než se lidi dají do pohybu, navíc Češi byli vždycky věrní a loajální k vrchnosti a bouřili se až když bylo defakto po všem. ona třeba i ta blbá francouzská revoluce trvala, nejdřív lidi deset let žili o hladu a zimě po výbuchu islandský sopky Laki a i tak, když už vyrazili na Paříž, tak nejdřív chtěli, aby jim král dal ze zásob, nešli ho hned svrhnout, on měl možnost to vyřešit, ale jednak se stal králem strašně brzo, jednak pro to neměl ani přirozený vlohy a ten stát už byl tak jako tak prožranej skrz naskrz, v podstatě ta sopka už Francii jenom dorazila, až zasáhne příroda i dnes, tak ty státy ukázou jak jsou pevný, nebo jak jsou vyřízený

Díky, Luzz...

Takové je zkrátka mé vnímání světa... není to literatura faktu. Každopádně k této představě mě přivedla v posledních letech již tradiční, urputná mediální masáž kolem Velikonoc, jka je jejich slavení "středověkým násilím na ženách". A s těmi školami to zas až taková fikce není. V mnohých školách se opravdu dnes již neučí, jen se leze zákonným zástupcům do zadku.

Poslední odtavec je matafora... jak správně rozeznal Zajíc Březnák.   

safiáne, dvě věci:

• ty pořád žiješ ve světě, kdy básník (anebo dle tvých slov zejména básnířka) musí pokorně a bez řečí poděkovat za pochvalu, kritiku, za dobré rady, za rozbor a nevím co ještě. nemusí. klidně může reagovat, oponovat, pokusit se o dovysvětlení (ne obsahu básně, ale právě způsobu, jak je vystavěna).
• což jsem si dovolila - akorát ve své reakci nepíšu nic o obsahu, ale stejně jako ty o způsobu utváření textu, resp. o východiscích, o tom, že pro mě je samotný odborný text prostředkem k vyjádření, takže s ním pracuji (tj. využívám ho při utváření básně) jinak než píšeš ty (ono "překlopení" do lyrického/reflexivního čehosi). pokud ten rozdíl nevnímáš, tak s tím už nic nenadělám.

tvoje uražená reakce ve smyslu "omlouvám se, že jsem tě vůbec četl" už jen dokresluje bod jedna. jako bych měla být nějak extra potěšena, že někdo jako ty mě čte... 

toot,

jak tuto báseň recitovat, přestože verše nemají stejný počet slabik a jednotný rytmus? Podle obsahu, podle vyprávěného děje, neboť jde víceméně o prozaicky pojatou báseň. Nejlépe si ji jen tak pročíst a pochopit její obsahový smysl. Jemu pak přizpůsobit i recitaci. Očekávat však od ní snadnou a pohodlnou formální čitelnost, podle jednotného rytmického schématu, je chybou.    

Luzz, já tady nemluvím o obsahu, ale o způsobu utváření básně.  Je úplně jedno, jetli něco děláš záměrně nebo intuicí. Také jsem nemluvil o nějakém ovlivňování nebo inspiraci. Toho, co tady popisuješ, jsem si samozřejmě všiml, ale nechtěl to nijak rozvíjet, protože vím, jak jsou Písmáci hákliví, zejména ženy, na slovo, třeba i pochvalné, když neříká to, co chtějí slyšet. Obsahy já nekomentuji, prože když je báseň dobře udělaná, je vždycky dobrá, zatímco obráceně to neplatí. Omlouvám se, že jsem tě vůbec četl.

ne, ne Andreino, je úsloví, uplést si na sebe bič, tak to myslím, v politickém chlívku lidi dělají všechno, aby chaos byl co největší, v takových dobách se rodí nejenom monstra, ale naslouchá se šílencům, což už se zčásti děje, pro lidi to bude tvrdá zkouška, neboť se nepostavili bláznům a tak budou žít sami jako blázni, ale všeho dočasu 

Aru, myslím, že kupovat dřevo a uhlí je v podstatě k ničemu, protože střední Evropa nevymře na zimu, ale na hlad. Je potřeba hledat plodiny, které snesou sucho, ale i to bude k ničemu, pokud se lidé nenaučí pracovat. On totiž za chvilku nebude, kdy by obdělával pole. Nejsem proti vzdělání, ale už by mělo odpovědným dojít, že z mobilu nebo počítače nevykřeše chleba ani UI a do robotizace nebo hydroponie ve velkém je ještě daleko.

dobrý téma.

osobně ilustrace nepotřebuju, spoléhám na sílu slova. ale vímě, jak to občas dopadá. moje vnímání textu je už tak dost doslovný a někdy i vizuální, takže často vůbec nepochopím... skoro by se chtělo říct - že by ilustrace pomohla... ale není to tak (viz dále).

dokreslení ve smyslu "kulisa" je fajn. někdy je i docela dobrý si hrát s textem v tom smyslu, že si text a obraz prohodí pozici. kulisy se stávají aktéry a naopak...

dovysvětlení prostřednictvím ilustrace už je horší. zejména v textech, který jsou jakože "jedna velká metafora" (šifra?) a ilustrace ji prozradí. to už jsem spíš nakloněna tomu, že ilustrace zobrazuje přesně to, co je v básni využito. tedy - pokud někdo píše o plavuni, nechť je vyobrazena studie plavuně. ok, i fotografie. pokud někdo píše o stabilitě svahu, tak si dovedu představit jako doprovodnou ilustraci náčrtek svahu se všemi těmi vektory sil, které působí na nezpevněnou zeminu, vnitřní tření atd. (nevím, zda je to srozumitelné)

u své vlastní sbírky si dovedu představit právě nějaký to rostlinstvo, technický náčrtky, starý geologický mapy, detaily vrás a tak. nějakej rámec "nad" by pro mě byl už příliš matoucí (a obávám se, že pro čtenáře taky...)

máš to hezky napsaný. jako vážně. ta postapo atmosféra je docela dobře vylíčená. jenže pak přijde to tvoje kázání, jak je všechno špatně. a mně se skoro chce povzdychnout si, že někdo svými schopnostmi plýtvá na psaní takových... pamfletů... 

mimochodem... opravdu bylo L.P. 2024 zakázáno slavit velikonoce? a ve školách se neučilo? kde, prosím tě? 

Aru, jsou to celkem zajímavé potvory, které lze v oceánech celé planety potkat. A nejlepší je, že je většinou nelze předpovědět.  Věřím, že Ti jejich výčet udělal radost. Co se týká AMOC (Atlantická meridionální cirkulace), kam spadá i Golfský proud, tak vědci jsou zajedno - k průseru dojde. Jen se nemohou shodnout kdy, a z jakého důvodu. Ti umírněnější jsou zdrojem informací, že se vlastně nic moc neděje, protože máme ještě tém století čas se přpřipravit. Ti radikální tvrdí, že je již pozdě a dokládají to změnami počasí po celém světě. Fakt je, že severní polární čepička mizí, což znamená oteplování Severního ledového oceánu a úbytek paliva pro motor pohánející Golfský proud. Také se mění sanilita vody v Atlantiku a tím i její hustota. To vše poměrně rychle. Vloni jsme měli zakázku na měření středního meridianu od Grónského po Weddellovo moře. Výsledky podléhají utajení, takže ty statisíce čísel shrnu do jednoduché věty - průser je větší, než se říká. 

safiáne, moje východiska jsou úplně jiná, využití odborného textu určitě nesouvisí s tím, že bych jej nějak záměrně převracela... když to vztáhnu jen na poezii, tak odborný text je (pro mě) nositelem lyricko/reflexivního "náboje" sám o sobě. 

(plus další roviny, ale ty tady nechci rozebírat)

samozřejmě to, co vidí čtenář, už nijak neovlivním

zmínka o marhoulovi - nedokážu moc definovat, jaké postupy používá, zkoušela jsem kdysi od něj něco číst, ale jeho texty mě naprosto míjely

Ireno, i já ráda vidím Tvůj nick. Co se týká sledování opeřenců, tak i já je radši sleduji za jiných okolností, ale na druhou stranu jen extrémní podmínky dokáží dva rozdílné živočišné druhy sblížit. Ještě k těm strakám, na které ses dívala společně s psíkem, jsou u vás také tak drzé? Pamatuji na dětství, kdy se usadily na vysokém stromě v jedné zahradě a terorizovaly potvory všechny menší ptáčky. Vyháněly je dokonce z krmítek a z hnízd. Od té doby nemám straky moc ráda.

to zní líp, než jsem si představoval :D

a jak je to tedy s tím Golfským proudem? léta tetoucí se píše, že odchází do důchodu a najednou vyšla naprosto protichůdná zpráva, že je všechno v pohodě, že se dal zázračně do kupy :D

mě to přijde, jako když před měnovou reformou se tvrdilo lidem, že nebude, že Golfský proud je v tak katastrofálním stavu, že hlavouni usoudili, že by to vyvolalo paniku a živelný stěhování na jih, a tak všichni rozumně usoudili, že se prostě bude doufat, že to nějak samo dopadne, anebo lidi pomrznou

Ráda tě vidím... má setkání s opeřenci probíhají za výrazně klidnějších podmínek, než to míváš ty, Andreino. Jedno mám z dnešního odpoledne, kdy jsem s novým psem po boku sledovala oknem straky, jak kradou kočkám granule. Asi už mají někde mladé.

Také hořím zvědavostí, jak to s vaší partou bylo dál!

Lili, každá dálava je dosažitelná, jen mít odvahu nebo být dostatečně velký blázen a zkusit to.

Aru, díky, že nevymizela. Na moři se u bouře lze nudit, protože je to pořád stejné houpání. Jsou ale jevy, u nichž se člověk fakt nenudí. Obří vlny, kdy máš před přídí třicetimetrovou horu. Čtvercové vlny, kdy přežije jen ten, kdo zdrhne. Výron plynů sopky, kdy máš pod kýlem pokličku, která může každou chvíli prasknout a pokud Tě nespolkne muře, otrávíš se. To všechno už znám, ale potom existuje jev, s kterým už taková sranda není. Mořská černá díra, obrovský vír o průměru i několika stovek kilometrů, který pohltí všechno a moře to nikdy již nevydá. Tam na nudu čas není.

Nahodila jsi mi poslední porod. Když už jsem si přála umřít, držíc se parapetu okna ,tak mi dokutáleli modrý relaxační balón a musela a musela se na něj posadit. Proklela jsem snad celý svět. Potažmo i sebe. Potažmo i celý ten špitál. Byla jsem ekonom a plánovač celé nemocnice. Transfůzky. Ldn. Byla jsem hovno a nic. Byl druhý den května, venku kvetly fialky, bylo horko, měla jsem čtyřicet tři let, byla jsem stará rodička     a          pak mi skočil na břicho. 

Díky,přátelé. Medici se potřebují pocvičit na pacientech, i proto jsem s tímto postupem souhlasila... jenže tito byli spíš vykulení /ve stylu: pocem, to jsi ještě neviděl:-)/, což  vzbudilo sympatie a úsměv...

Poletující míč přinesl do špitální zahrady kousek dětství a připomínku života "tam venku".

Ředkvičky jsem s vnoučaty sázela před pobytem v nemocnici - a i přes nevyzpytatelné počasí si právě teď odnesla domů svazek pěkné zeleniny...

Maruško, i bouřka má svou krásu, když se člověk umí dívat a vnímat elektrizující napětí ve vzduchu. Myslím, že bát se jí netřeba, jen se uklidit na bezpečné místo.

Lili, tato povídka přímo o moři nebude, i když bez moře by nevznikla. Ale máš pravdu, pro hodně lidí je moře symbolem života.

Jamardi, napětí není třeba, bude i legrace. 

Vybrala jsi příjemné představy. Naruší očekávání a osvěží. A ani nevzbudí strach, protože medici ani míč nemají pravomoc něco přehnat....to už by musel být šílený medik nebo velice nešťastně letící míč. Převažuje radost, že medici mají zájem o řešení problémů a poskakující míč je pro pacienty pěkný příklad.

Aničko, tak si užíváš pohodové odpoledne a to je dobře. Užívat si člověk má pohodu, když to jde, kdo ví, jak bude zítra. Je fakt, že meteorologové dokáží celkem přesně uhádnout, jak bylo, ale v tom výhledu mívají často poněkud chaos. Pokud jde o tu bouři, tak ona nebyla zlá, taková obyčejná tropická buřina, kterých člověk zažije hodně a na moři asi nikoho již nepřekvapí. Horší to již bývá, když si najde cestu na souš. 

Kočkodánku, moc si vážím toho, jsem Ti uvízla v paměti. Také díky za veršíky, opět skvěle vystihují atmosféru celé části. 

Ahoj Andy, v mé paměti jsi zůstala uchována a ani zájem o čtení nevymizel.

Plešount čučí k obzoru,

pozornost má v pozoru,

spatřuje tam jasné známky,

že se bouře blíží,

to mu duši tíží,

mění čelo na varhánky,

i šéf se mírně zalek,

chechtotu je dalek,

Mary musí od pobřeží,

které právě zkoumaj,

není žádnej ňouma,

rozkazy už proto běží,

o čas tu jde doslova,

sbalit věci z ostrova,

Zrzoun s ženou jedou pro ně,

obavy se v hlavách honěj,

Prcek muži výzbroj hází,

styl práce je horlívý,

počasí se rychle kazí,

přišly větru poryvy,

brzy bude běsnit,

vlny se už vzdouvaj,

nastal problém, ouha,

člun odjede bez ní...

J.Rose, (či růže prosím uřesnit jaká), děkuji moc za zastavení u povídky a hezký komentář. Jinak je to tak, jak Ti napsala Gora, můj domov courá po mořských pláních celé zeměkouličky, podle toho, kam nás zavede práce. Proto jsem na Písmáku, pouze když delší dobu pobýváme na jednom místě, kde mám přístup na net. Také jsem jukla na Tvůj profil, abych věděla, kdo si ke mně našel cestu, ale zatím nic nečetla. K tomu dojdu časem. Jen s těmi filmy bude trochu problém, v kině jsem nebyla asi dvacet let a na DVD fimy nebo na TV nekoukám, radši sáhnu po knížce. Uvidíme.

Ireno, děkuji za vysvětlení J.Rosemu.

Romane, díky za přání a je celkem dobré si ho přečíst až po návratu. Víme, že bylo od srdce a splnilo se. 

Karle, to já jsem si Dikobraz kupoval asi od 7 -8. třídy ZDŠ - pravidelně, dokud vycházel... :).

::::::::::::::::::::::

Tohle jsou kresby z mého kresličského období let 1991 -1993, ve kterém jsem vyzkoušel hned několik stylů...  (pokud i zde, na Písmáku, zalistuješ zpátky, uvidíš nějaké ukázky... :)  )

::::::::::::::::::::::::::

Pane Safiáne,

proč se snažíte o takové kolektivní vydání různorodých autorů, když to vytváří střetové, konkurenční prostředí? Zřejmě hlavně kvůli sobě, abyste tak nízkým finančním podílem mohl také publikovat několik svých kousků. Jinak mi ta vaše dobročinnost nepřipadá. Smysl mají jen jednotlivá autorská vydání, pokud si je autor sám nebo s něčí pomocí zaplatí. A potom i nějaká ta kolektivní, když se pár autorů, kteří se mají rádi a vzájemně si tleskají, na tom domluví.  

Intimní a niterná poezie. Jemné naznačení křehkého času a prostoru - kde a kdy tě nemám. Nebo nemáme se vzájemně? Co je to za oblast, ve které jsi svůj a pro sebe? Jdou ta místa nahmatat? Lze je vycítit? Najdeme se v nich? A třeba tak nedohmatná zůstanou napořád. 

Moc hezké dílo právě pro množství otázek, které nejsou explisitně odpovězeny a vlastně i nedoptány.

Rád bych diskusi ukončil. Pro přehlednost uvádím, že se přihlásilo celkem 15 autorů, z toho 4 prozaici. Někteří si přáli menší rozsah, takže bylo nárokováno mezi 120 a 130 stranami autorského textu. S obslužným textem tedy mezi 130 a 140 stranami. Rozsah je možné zmenšit nebo zvětšit, přihlášky ale nepokrývají ani přibližně stylovou nebo žánrovou rozmanitost současného Písmáka. Pokud byste projevili zájem pokračovat, mělo by se pojetí amanachu tomuto faktu přizpůsobit. Ozvěte se.

emme, z mé strany rozhodně otázka nezněla, komu je almanach určen a kdo si jej koupí nebo jím bude obdarován. Otázka zněla, má-li být jeho smyslem současná podoba Písmáka nebo jeho celkový význam nebo jej raději nevydávat. 

V otázce možností publikování se přikláním k názoru momoi.  Je to každého věc. Když chce někdo platit víc, než musí, budiž mu to přáno. Jinak je dnes publikování, alespoň to knižní a internetové, přístupné každému. Horší je to s obecným povědomím, které se z různých důvodů vytratilo. Velký vliv mělo přerušení tradičních domácích, dvě staletí starých, publikačních kanálů zahraničními vlastníky. Atd atd.

Luzz, překvapily mě postupy této básně. Něco podobného jsem si ve "vážné" poezii nedovedl představit. Obdobný postup používá ve svých blbůstkách, jak se tomuto druhu poezie říká na Písmáku,  Alois Marhoul. Základem je citát z odborného textu nebo jeho nápodoba. Ten je pak pointou převrácen v komický nebo tragikomický závěr, v tvém případě v závěr lyrický nebo reflexivní.

díky Lili a Bene :)

no Jamardi, z mojí hlavy to není :D

ono už je dost zvláštní, jak se klade důraz na odchod z Egypta, ale cesta z Araratu je mnohem delší a komplikovanější, ale potopu měli vážně dobře vymyšlenou, protože s výškou potopy 5000 m zmizí celé Alpy i masivní části světa, ale unikl jim Kavkaz, který má o něco vyšší hory, hned tři, tak tam asi utekli ti kteří neměli místenku do Archy, čímž je příběh sám o sobě neprolomitelný hned na několika úrovních :D

Jsem si vždycky dávala pozor, abych nezačala brblat, jak je všechno špatné a jak to dřív bylo lepší... ale včil je to fakt už na hlavu... ;) Příroda zmátla sama sebe, ovoce mrzne na stromech, dejcháme prach ze Sahary a pandemie jak ze stupidního sci-fi filmu a válka v Evropě. Co ještě máme stihnout? Jaký další "dobrodružství"? Trochu nudnýho obyč života, prosím...

Nejvíc mě zaujala "nálada" songu. Text chytne za osrdí, není plytký, i když by se nabízela snadnější verze, čistě parodická. Dovedeš vymáčknout čtenáři slzu dojetí, zvláště v poslední strofě, i u tak častého slova /v poezii/ - holubi... 

Ještě bych upravila:

Zřeknul se  - na zřekl se

Podle žen v prvním verši této sloky by mělo být - zmlknou ti, co se mu smály. - tY

Pokud nemíníš všechny lidi /posměváčky/ obecně, pak - - zmlknou ti, co se mu smály. - smáli

To jak mají sexuologové konferenci a přednášející položí dotaz: Vážení kolegové prosím odpovězte na otázku kolik znáte sexuálních poloh? A zezadu se ozve: 49! Ale pane kolego - hezky popořadě a vybídne prvního v první řadě. A ten řiká: 1. Jenom jednu? A která to je? No - žena leží na zádech má roztažené nohy a muž je na i v ní. A zezadu se ozve: 50! 50!! 50!!! :D

K3, o chybách vím, ale nedokážu je podchytit i kdybych se na hlavu stavěl, školní čeština se do mě nedostala, a už ji prostě nedokážu ovládnout, nadto, kdybych to chtěl vydat a stát se slavným a bohatým spisovatelem, žijícím si v luxusní vile s haremém holek, zaplatím si, tak jako všichni, korektora :)

Goro, tentokrát jsem si nemusel ani moc vymýšlet, počty let i jména jsem si našel, i to že se čekalo s potopou na Metuzaléma tam vážně je ;)

díky vám za čtení

Myslela jsem hranici. Slyšela jsem, že to někomu rozdělilo majetek, louku a stodolu měl na Slovensku, někdo chodil nakupovat přes les, kde to měl blíž a legálně museli objíždět, trvalo to dlouho než se dostali, kde chtěli.

Chápu, že po vás chtěli povolení. K tomu chování - vždycky se někdo chová arogantně, když je příležitost. K tomu rozdělení - hodně Slováků si to přálo. I když Slováci, s kterými jsme se setkali na dovolené v devadesátých letech nám říkali, že se o to neusilovali a že nejsou sami, ale řekla bych, že jich bylo málo.

(Jinak příznačné bylo, myslím :) , že na slovenské straně řeky byla krásná hladká nová asfaltka, zatímco na té moravské rozbitá, více méně pouze travnatá polňačka... :) ).

((...)).

Jo, někteří Slováci byli docela dost ostří (a to i v Břeclavi, apod. - natož na Slovensku...!!). Dva samostatné státy prostě, po vyhlášení tzv. slovenské svrchovanosti v létě roku 1992 byly nezbytností - a tohle mne mrzí na tehdejšího předsedu české vlády od nás z KDU-ČSL Petra Pitharta, že dodnes si to nechce přiznat... .

Krásná báseň, hned napoprvé mne upoutala, ale přečetl jsem si ještě jednou, pozorněji a nemám, co bych, i kdybych chtěl, vytknout. Píšeš, že se o metafory nepokoušíš, ale kočičí souběžný příběh se jako ucelená metafora nabízí, alespoň já ji tak čtu. Zatímco kočka tak nějak nevědouc, ale pravdivě předznamenává náš osud, my si ho připouštíme jen pod tlakem životaběhu.

Jarmilo, já jsem právě do konce roku 1992 pracoval v Břeclavi (dokonce jsme, jako tehdejší Geodézie s.p. Brno -pobočka Břeclav, po obou březích řeky Moravy rozměřovali a usazovali do země kamenné hraničníky mezi ČR a Slovenskem... :) ). 

• Na slovenské straně na nás přijela jakási stráž, a šéf musel do Břeclavi pro objednávku prací, aby dokázal, že, jako Čehúni, nekopeme svévolně do slovenské půdy... :):) (já jsem tam byl ponechán, do jeho návratu, jako rukojmí... :):) )

 Asi to dopadlo dobře, a nebo taky ne, to už je na čtenáři, že? Kačko, umíš hezky psát. I když ruka není ještě dokonale vypsaná, časem se to změní. Celkem jednoduchý děj, s mírným růžovým a tajemným zabarvením, se mi dobře četl. Na konci jsem sice čekal něco víc, nebo třeba v jezeře, ale i tak se mi to líbilo. Bylo by dobré přidat odstavce. Delší volné věty bez uvozovek zvlášť na nový řádek, řeč vypravěče rovněž, a řeč kamarádky jakbysmet. Aby to bylo přehlednější a ještě líp se to četlo. T.

První odstavec (sloka?) mě zaujal nejvíc. Zní pěkně jak píše Safián, ale myslím, že má i význam, je o našem vnímání smrti. Někdy smrt vidíme jako vzdálenou (za devatero větami), jindy je velmi blízko, hned vedle nás (a jedním slovem). Jasně je to možná jen můj zjednodušený výklad.

 Celá báseň určitě stojí za přemýšlení a samo za tip.*

Za devatero větami 

a jedním slovem

jen nevím jestli před

anebo po něm

Na 5-7-5 se nutně nehraje, není podmínkou kvalitního haiku, ale sluší kvalitnímu haiku. Pro mne druhé zvonící. U oranžové křižovatky je nehaikovský první verš, protože nevyjadřuje daný moment, tam by postačilo třeba ...ještě bliká..., přístroje unikají mému pochopení, modrá obloha má ve svém opakování vtípek (pokud jde o slunečnou oblohu), ale žádný přesah.

Hezký text, snad až na poslední sloku, kde by víc než dost sluší jen poslední verš, dokonce bych vypustil poslední sloku úplně. Báseň by tak byla otevřenější a jako čtenář bych neměl pocit, že mne vedeš za ručičku až do konce. Pokud je v rybě na prahu nějaký symbol, zůstal mi utajen a tak mi přišel jako nadbytečné stupňování, podobně ...mlčky odejít..., ono i hlučné odejíti by bylo zbytečné.

Musím otevřeně přiznat, že to zdejší „intelektuálně povýšené“ tření, s menší příměsí arogance a velkou dávkou drogy zvané ego, sleduji se značným zaujetím. Můžu si to dovolit, neb rozhodně nepatřím mezi zdejší pilíře, nejsem kmenový člen a v případě nepohodlí za sebou klidně prásknu dveřmi. Reálných problémů řeší člověk více než dost, proč si ještě kazit náladu toxickým prostředím uprostřed virtuální sféry? Nicméně tohle je opravdová komedie.

Je mi fuk, zdali se pod nickem Safián skrývá guru tuzemské poezie, stejně tak mi je putna uživatel Litarts, i kdyby šlo o pokrevního příbuzného samotného Shakespeara. Oba dva pánové mi evokují předobraz dvou nezbedných chlapců, kteří si na pískovišti vzájemně boří bábovičky.

Víte, okolní sociální sítě či weby, které nabízejí prostor pro diskusi jsou zpravidla opravdovou stokou. Smrdutou a jedovatou stokou, kde není nouze o válečné štváče, politické extrémisty, psychopaty, rasisty a xenofoby. Děs běs vážení. 

Písmák je nádherným ostrůvkem uprostřed kalného oceánu, kde nacházím vzájemný respekt, prostor pro dialog, pochopení a konstruktivní kritiku. Vnímám zdejší prostor jako pokojíček. Útulný pokojík kam vyvěšuji své filmové články a snažím se objektivně hodnotit práci ostatních. 

To, co se odehrává níže je ovšem učiněná tragikomedie, které moc nerozumím (asi na to nemám buňky). Sbalit si bágl a táhnout o dům dál můžu kdykoliv, ale nechci. Nájemníky si člověk asi nevybírá. I tak bych chtěl podotknout, že ti dva exoti (to nemyslím nijak pejorativně) patří mezi významné tváře tohoto unikátního webu. Mají ho především ukázkově reprezentovat, nikoliv si vzájemně poměřovat velikost svých... psacích potřeb.

Je to odporné, ale když porovnáme s výtvarným uměním a film se zastaví v obraz, už to tak strašné a hnusné nepřipadá. Co se týče sexu je film podle mě tak přesexovaný, že to hezké z toho už tam snad ani nemůže být. Těžko říct zda lidi chodí na film spíš kvůli sexu, nebo kvůli režisérovi. Docela by mě to zajímalo. Já jdu spíš na režiséra a v tomhle případě bych si vybral některý jeho jiný film.

Pane Safiáne,

vaše nové nápady a východiska znějí ještě naivněji, jako ty původní, proto nejspíš opět neuspějí. To byste chtěl z almanachu udělat něco jako učebnici poezie, kde by vedle básní zdejších autorů byly i statě z teorie verše, s učebnicovými ukázkami básnické tvorby? V takovém sborníku by se autoři chtěli představit svou tvorbou, ne aby v něm byli srovnáváni, poučováni a školeni pro chyby. 

Děkuji za názory, ale i v budoucnu míním vtipkovat o všem. Jasně, je to hodně černý humor, ale je. Radí mi nevtipkovat o křesťanství, jiní o islámu, jiní o Židech, jiní o válce, jiní o zvířátkách, jiní o erotice, jiní o ženách, jiní o postižených, jiní o .... svoboda buď je, nebo není. Neexistuje na 80%. Mně autocenzura vadí. Chápu, že se to všem líbit nemusí, proti gustu... Stačí nečíst. Myslím, že rubrika "blbůstky" by toto měla unést.

Původně jsem se už nechtěl vracet, ale některé zvláštní komentáře mě přiměly, abych znovu popsal pravý stav věcí.

Podle původního návrhu byl rámcově uveden rozsah příspěvků, nebyla však, mimo finančních, stanovena žádná kriteria, která by jakkoliv omezovala účast. Přiznám se, že jsem špatně pochopil stav Písmáka po "reformě" a očekával větší zájem, zejména pak větší rozmanitost příspěvků. Dokonce jsem předpokládal, že vznikne přetlak, který bude třeba řešit buď rozšířením knihy nebo kvalitativními kriterii. Došlo však k pravému opaku. Podařilo se, na úrovni předběžné přihlášky, obsadit zhruba 60% nabízenéné kapacity, a to, až na malé výjimky, určitou částí básníků. Žádoucí rozmanitost se nekonala. Navíc někteří s účastí váhali nebo ji přímo odmítli v obavách, že kniha nebude mít dostatečnou kvalitu. Tento postoj má kořeny v době zákládání literárních serverů, kdy se jejich osazenstvo zbavilo kvalitativního dozoru redaktorů časopisů a nakladatelských domů a zaplavilo servery neumělými a pokleslými výtvory, což logicky vedlo k despektu odborných kruhů. Účast na serverech byla předhazována i oceňovaným básníkům, kteří kontrovali tím, že na serverech vyrostli a z jejich účasti nelze nic vyvozovat. Publikovat pod nickem nebo zúčastnit se čtení v uzavřeném kruhu bylo pro podobné autory snazší, než se v souvislosti se servery prezentovat knižně pod pravým jménem.  Zajímavé je, že vzájemné odmítání se netýká jen určité skupiny, ale všech. Rozdělíme-li pro přehlednost autory na lepší, dobré, nadějné a slabé, zjistímě, že ti leší nechtějí prakticky nikoho z ostatních skupin. Dobří se obávají lepších, ale nadějné nebo slabé nechtějí. Když patálie s nesoudržností vypukla, odpověděla mi při náhodném setkání jedna básnířka ze skupiny dobrých na otázku, co by dělala, kdyby se přihlásili ten nebo ta, že jsem se zbláznil.  Dnes je situace jiná.  Trh takřka dominantně ovládly jednodušší výtvory a "lepší" autoři jsou v podstatě neprodejní. Podobný posun vidíme i na Písmáku. Přesto popsané postoje budou přetrvávat. Jako východisko bych viděl básnický almanach obsahující vedle básní i statě z teorie verše s charakteristickými ukázkami a pod. Jako bonbónek pak krátké, ale hutné ukázky z prózy. Financování je zajištěno systémem a přislíbenými sponzorskými dary. Nemluvilo se zatím o financování distribuce, které může dosáhnout výše cca 2000Kč. Také je třeba mluvit o sazbě prózy.

Ještě bych se rád zmínil o reprezentačním almanachu. Podařilo se mi získat příslib několika vlivných osobností, které by byly zárukou výběru i působení na jednotlivé kandidáty. Příslib příspěvku zásadních autorů se mi sice zatím nepodařilo dosáhnout, ale důvodem nebyla hra na lepší a horší, ale nedostatek materiálu. Věřím, že by se i tato otázka vyřešila, ale pracnost celého projektu mluví v jeho neprospěch. Tím spíše, že někteří "lepší" by přivitali spíše zájmový almanach této skupiny.

milý Kočko ... do slimačieho tempa jemne tlačím na pedál ... pôjde to*** 

(jeden rekonvalescentný žmurk) 

Jamardi ... šok a dnes aj úľava, ďakujem*** 

Gora ... obyčajné úkony sú v norme, tvory nakŕmené, poškrabkané za uškom, čičíkané pokojným slovom ... iba sa prehĺbil rešpekt k prírode*** 

Evži ... niekedy je to otázkou polsekundy***

Gora: Dala jsi Mouchu. Za sebe říkám respekt. Jeho komerčně nejúspěšnější a pravděpodobně i nejznámější film. I tam se pod vrstvou hnusu skrývají zajímavé myšlenky a vesměs tragický příběh. Cronenberg to ale prostě musí okořenit tím hnusem. Jsem háklivý na zranění nehtů, takže okamžik, kdy si Seth Brundle strhává nehty před zrcadlem mi dává dodnes zabrat :)

Crash není tak explicitní, to ani omylem. Jen je totálně divný, vychýlený ze všech zaběhlých šablon. Vlastně ano. V mnoha ohledech je to daleko vyšší výzva. 

Máš tam pár opravdu kouzelných momentů.

... 

další četla bys ráda

a jinou podruhé otvírala

jako poprvé  ...

... 

A stalo se tak večer k ránu,

když přišel probudit tě

spánek,

co právě procital ...

                                        tady mě to fakt bavilo. Možná bych se zamyslela nad tou smečkou Áček, jestli jsou všechna účelná - nevím. Jestli je v nich nějaký záměr, máš je mít :)