denní dávka pokleslé poezie

jsem nevinnej svět
a mám velký distanc mezi póly
jsem poušť i voda
kapkama písku

i dekadentní pyče jsou jenom lidé

za minotaurem
procházím skrz svou hlavu jak vzrcadlovém bludišti
a není to na petříně
tam bych se neztratil

Romantika panelákového bytu

Cynicky se pousmál a poškrabal se na řitním otvoru, vyholeném skvostu uprostřed opálených svalů, na kterém bylo vidět, že už má přeci jen něco za sebou.
„Začíná se ti dělat hemoroid. “
„To snad ne. “
Vdětském obličeji se postupně střídal pocit zoufalství se záchvěvy zmatené hysterie.

Já padám z patra zsekat pár buznám ptáky

zvečera sekám kosoua z rána kopu padlé hlavysvou nohoubosoupak projdu skrz pár hustých polonocípoprsí zřežu ženámtvé smyju kyprou polucívole. že zas ve spánku mi honíš péroto bych ti býval odpustilale když semeno mé je vypleněnomusím tě chlapčezadusit.

Jak se do hovna šlape, tak z bot ustřikuje

Cestou sledoval kapky vystřikující ze špiček jeho bot vsymetrii stempem chůze. Nechával dopadat nocí promrzlé kapky jednoho zprvních jarních dešťů na čerstvě ostříhanou hlavu.
Rukama před sebou rozhrnoval mlhu a pokračoval dál stromovou alejí. Protože mlha postupem času zhoustla, nezbylo než vyndat kapesní nůž a prokrajovat se krok za krokem.

kiss my moon

3 WEEKS LATER

SPAL JSEM S ČASEM

potřeby nad zemí

Nocturna Symphonies

viděl jsem vincenta
jak plave vlabi
knohám si přivazoval
pár mrtvých těl

O BOHU, KTERÝ PIL PŘÍLIŠ KÁVY

Starý neumětelský dědek vtelevizi postavené na stolku vobývacím pokoji rozmlouvá s hrnkem plným kávy, nejlepší a nejlevnější vregionu.
starý neumětelský dědek
„ Že prý starým, oprýskaným a neumětelským dědkem jsem se narodil. To abych si narovnal brýle na nose. “
Vten moment si ždíme šedivé vlasy do hrnku kávy, ještě jednou namočí konečky a promlouvá kdýmu zhorkého nápoje.

ježíšek je svině proradná

ježíšek je svině proradná

papír

zaklíněná

o vagíně

doutník a pětiletky

Po obloze se
rozléhalo Teplo
rozpalovalo asfalty
chaoticky rozválených

o trapnoszti tentokráte na prvou+1

roztrousit
nabrousit
klo
wat

nasládle černobíle

nožemvteřinu ukroji večeři z pátkuto na oplátku
až budeš viseta nohama houpatpod oprátkou
uříznu ti někde v půlcesvižným tahemobě dvěruce
kruhembývals kristema kolem pasu kroužil svatozářívýborný gymnasto. ruce nepotřebuješ

hemingwayova zátka, bohova sláma a trocha soli

loučení
vysmrkal se do kapesníku
a se zážehem
se odrazil

třikrát poslepu stejná tma

Padajícímu slepci
-na východ slunce
-v uších maz
__

pod víčkem

myšlenky bloudí
vpotocích slepých slok
šátrám po slovech.

nejlepší je tu být sám

hmyz -lidská poezie

hmyze –narodil jsem se
nejspíš pro jinou planetu
hmyze –když hýbeš
svým hubeným šestinožím

/zůstal ti a napospas/

/zůstal ti a napospas/
každý zná
malého chlapce z6. srpna 1945
i jak se neprocházel po světě

/kurtizána s bajonetem nestřílí soby/

prolog
chtěl jsem potkat
jen kurtizánu sbajonetem
co schovává pod sukněmi soby z podkamení

naposled jazz

trumpety troubí
vlasy vlají
zadrnkám do kláves
blouznivé tóny

jazz na pláži

na pláži
vpísku zapomenutý jazz
úderům příboje skládá poklonu
zkrácené noty trhají partitury

/inkubátorův dvoutlukot/

/inkubátorův dvoutlukot/
zlesklého trní
posledních pár výkřiků
zapělo oslavnou báseň

jazzmanova činohra

/jazzmanova činohra/
doznívá poslední elegie
slonům se saxem vbronxu
vhubených podchodech

monotónní haiku

/indiánka vhotelu/
stepují brouzdalištěm
ochucené lekníny jim laskají předkožky
stmívají se pro lov

ústní konečníci

zas noční schody
bez excesních nápadů
sedí vrámu
jak zas nepotřebuje plátno

dřevěný koník a bláznovi poznatky

/dřevěný koník/
hodina literatury
jak blázen
sdřevěnym koníkem

SVÍČKOVÁ bez KNOTU

klopýtáš
ne a neupadnout
směrem
jen tam ne

KDYŽ JÍ PROSINEC NEZDÁ

vpodzimnim deštíku
se vracim do prázdnýho bytu
alkohol i jiný omamný látky
svátek slaví stalone

močím do rohu skalnatého oblouku

vtichomořském bednění
močím do rohu
a
l bl

<...>

nech ji jen
zahřát slovy.
když písmenka
mají tak málo

PRÁVĚ VYFUKUJOU VÝCHOD SLUNCE

PRÁVĚ
přičmoudlé ráno
sočima zaslepenýma
ještě přičmoudlejší nocí

o hranu obhroublého válce

pod jednou střechou
hledáme duhu
vbludných chodbách
soudíme

trní a pleš

vkapse minci (v druhé trní)
vlasy lesknou se pleší (záplaty vypadaly)
na trhu bleším (kdo překročí práh. )
necinká trochu (malinko brní)

rytmicky nalétaví sladci

vhradbách stonků
bronzové čmeláčí
dámy
při tanci rumba

zašlá pecka

za čůrkem víří
nedozrále višňová
chuť čokolády
příjemně hýří

v západním sudu

zahřívá bydla
bezejmenných ničemů
(hřejivý plamen).

ZaBráNBErUščÍmtykadlemZahRáVáSiSčaSem

beruščí balvan
velikostí zavanut
spolu slisty
prolétá kdesi

antiholínkovská

vbulvě oční
zakoulím
bělavě brejlema
šťouchnu do tebe holí

fanfára zadara

tryskají vodu lehké duhové barvy
vstratosférách ohnivých ledoborců
se ztrácejí vhlučném bezjaří
kloužou po vlnkách lubrikačních gelů

poslední slon

deště kapkové
pa jí na vy
da cí hla suchého listu
kde zvoní mokro

Zajektej Intimně Mou Aromatickou..

třes
mnou
to nevidíš.
že už mi není teplo.

nakupuji levný sex

zarytě karkulka zelený kámen líbázatímco vlk pod studní hlasitě zívána barvu nevidía pestrá karkulkas košemnerada závidía vadou zrakuchlubí seV Š R E Ulaciný sex jak nákupb e r upádemsvítí si do studnynení jak bývalovlku můj, bývals i záludný.

plné nádraží

ve zbytcích letního oparu
í
listy
směrem

(ne)dočk(á) se

záře teplých duhových barev
se vpaletách přelévá
do kyblíků plných lepších zítřků
a súsměvem na tváři

antipovídka zcela nepoetická

antipovídka zcela nepoetická
Toulavě loudala se botka po lesní noze. kráčela skrze mokvavé náruče nesoucích se hlav, vzdáleným výkřikům nepřinášela její pozornost prachžádné uspokojení, tak se jen usmívaly, mizely vdáli a někdy se nějak vykřikly.
když do nohy se nazula, měla pocit, jako by ksobě odpradávna patřily
a spatřily odstíny šedi vté dálavé šedi splývaly vsebe. se vzpomínkou jakže se mývaly vnebeských potocích, kde jedna druhé dívaly po bocích

věštírna

Tak lehkým krokem
kráčím madoně naproti
bytosti sladným bokem
té, co mě zatratí

I.

I.
vpřemíře jízdních řádů
projíždím tratí
II.

rozmazlený

libozvučným slovem seněžně hladím pozmlsaném zvukovodu.

pryč s lakotou

utrácím své cityzběsile se stebou chci líbat.

terčem v cíl

lámavým krokem spěchám(levou napřed)ztěžka hluboce popadám dech. kam kráčím se sebou tedy. (už jen jedny schody)sytě vystřelím žlutavý praporek(to táhlý dlouhý hlen)jsem prokřehlý v kosti až na moreka začal nám nový den. kam tedy zamířit cílem.

hulákám na hlasitě vyjící

hluk hlasitě zavyl v divoké orgii výskajících trubek
výsk výsk výsk
výskám já
výsk výsk

chlebuzdar

strámčil jsem straníky
červeně
s vlajkou v poklopci
jsem kropil.

loterie

ve větru podzimní výhry(v loterii)utrácím tisíce.

zběsile podzimní

stojím na polní cestěsleduji slunce západv modrorůžovolososové vestějeden nápad mě popad. vrhnu se po hlavě do obilného klasupak vytáhnu si z vlasudivokou myšlenku. slánka opepřená zlehka s nakyslou chutímé chutilahodit se nechá. ty podzimní náladya zběsilé nápadyse mnou hází po polní cestěv modrorůžovolososové vestě.

oblelová poleva

v prachu líně se válel malý koblížeka zuřivě z něho vytékala marmeládová. poleva. přišla obleva. a koblih.

Opuchůé rajče

na zahradě s jarním květemv rajčatovém sadě kvetemvšak už není květen. splaskli jsme my i rajčatový sadits october and I'm so sad. opuchají rajčata v skleníkovém rájiv supermarketuna tanečním parketuve slevě je mají.

plechový batoh kontra volná noha

červeným okem zkoumám noční sovupřeju jí zdar při dalším lovupokud mohunedám nohudo batohuna zádechplíseň na všech zdechv batohu i švechzabral plechproseje mě o noclehno prosimpechový batohna to jsem se zmohprosit mohu. o svou nohuv modrém pytli(kontaminovaný odpad)zapadna pitevnu.

MELOUNová ŠlápotA

po chodníku se líně válel meloun kutulu lulu lutak jsem na něj šlápnulmá bota šla přímo skrza meloun udělal jen VRZtak jsem se v díře od šlápotypočal šťourati hliněnou lžičkou(úplnou náhodou jsem jich několik měl po kapsách-kdybych náhodou našel na chodníku meloun)A PAKjsem si uvědomiljak moc jsem meloun znehodnotilhliník a melounnejdou dohromadycestou směrem od melounuzanechával jsem na chodníkunezajímavě červené šlápotysamozřejmé ježe s peckama.

za minutku

za minutku
budu říkat za pět
a pak
že svět

neznám název...můžu ho vynechat?

běžíme nekonečnem
ve věčném spěchu
rozpouštíme žárem sníh
a tavíme slunce

inspirated by

inspirace pomalu mi schází
polykám sám sebe
a pak někdo vchází
do třetího vhodu nebe

jsi snad němá?

zapěj mi píseň na dobrou noc
chci spát a to moc
tak pěj dál
vždyť víš

minerálka repete

chvalozpěv na minerálku
chlupatý malý žralok
versus opeřený meč
smažený ušní lalok

jablko

hlásí se aroma uhnilých jablek
a na cestě se práší listy
které barevný vítr na své vlny navlek.

.

IRON

v předměstském kontejneruvkládám ti do ústzbytky jídla místo polibkůpřes naší lásku. žádný půstmilovat se můžem přeci v jiné roční doběaž přejde mrázvěnuji tě soběkdyž nesrazím ti vazpod ironovým nátlakemo tebe se rozdělíms německým pasákemv křiklavě modré alejiv promilové agoniistříká ředěná kreva sladkou pneumoniis crohnovou chorobou střevjsi pro mě víc než nica na lavičcev parkuposledníslovoIRON.

podzim

mezi smetanově smetanovými kadeřemiu kořínků plavých vlasůzvlhlými peřejemirostl párek obilných klasůje podzim a není se čemu divitvždť všise musí něčím živit.

noční sova

slunko vyšlo za šedou oblohoua zase zašlo za šedou oblohoubyl tak trochu šedý denšedí lidé v záplavě barevných kontejnerůa rojů banánových mušekse stříleli za letuzpívali medovým hláskem sladká slovaa za glukózového náletuzapěla i noční sovaJDĚTE SPÁT SRÁČI.

potkan

v pěší zóněkráčel potkan
pravou přední
si přišlápnul ocasa levou zadní napředspadnul přímo do kanálu

Hladká brada

Hladká brada
Cítím svou hladkou bradu
po níž si přejíždím dlaní
když cítím jakousi zradu

sobě

sobě
vnímám lehké paprsky slunce
hladí mě po pokožce
zlehka

ehm.....

červená bývá červenější nežli žlutá
a ta druhá
je žlutá o kus víc
jinak nic

hůl

procházím mezi dvěma stromy
a vím že jeden je vpravo a druhý vlevo
jak dva domy
hledím si svého

embolus

při setkání s panem embolem
plicním.
jsem byl nucen umřít

Sto let za dvě minuty

Sto let za dvě minuty
Ve chvíli, kdy seděl za mohutným dřevěným stolem a koukal skrz obláčky modravého cigaretového kouře na ručičky archaického budíku, uvědomil si, že měl být již tři minuty mrtvý.
opravdu byli tři minuty po půlnoci dne, kdy slavil své sté narozeniny. Vhlavě se mu jakoby samo od sebe promítlo to jedno století které už měl za sebou. Zjistil, že toho zažil jako jen málo lidí a rozhodně jako nikdo, koho znal.

kurník

hej ty děvo. pojeď ke mě blíž mám takové malé lízátko a tys pěkné kuřátko pověděl kohout kvočně na vejcích opoměl však skutečnost že ta vejce jsou jeho a zakokrhal zběsile jak kohout kterému někdo přisedl koule.

burčák

foneticky souzním
a biju kolemjdoucí do očí
v barvách bláznivých blouzním
a mozek mi poskočí

gibbonův potravní řetězec

gibbonův potravní řetězec
slyším pleskot gibbonových nožiček
jak zlehka dopadají na podlahu
cítím lehký vánek

chvalozpěv na minerálku

chvalozpěv na minerálku
chlupatý malý žralok
versus opeřený meč
smažený ušní lalok

plavu v hluboké tůni

plavu vhluboké tůni
a topím se vtyrkysové vodě
cítím jen vůni
tvé vzdálené lodě

asociační

dvě očimezi nosema dvě dírkyv uších přecia jdu lesemvřesem a vavřínyz rozhlednykreslím si petřinyhliněnou puškoustřílímkolemjdoucí dětikteré mi běhají ve výhledua kýchám tulipánový květa točí se světkolem své osy.

globalizace psychopysků

globalizace psychopysků
Píčovin mám plnou hlavu
že ze mě teče kouř proudem
tak trochu vtom plavu

Kniha

Kniha
KAranténa padla
MAnželka byla spokojená
ŠUkal jsem jí každý den vroce

relax

relax
čtu sám sebe mezi řádky
mezi odpadky a na dně skládky
vhromadě trosek

o hluchoněmých

O hluchoněmých
dva mladí študáci sedě vrozlehlé dřevěné skříni s yointem vruce přetahují se o zářivě zelený kus látky
1:to je můj kus látky na památku zesnulého Oty
2:nikoli Ota byl můj

bezpředmětně

ve středu chodníku
na kraji lesa
tam kde lesní cesta klesá
rozlil se beton zrohlíku

die for everything

my body is very light
I’m still here
see some kind of fight
I’m still here

Hladká brada

Cítím svou hladkou bradu
po níž si přejíždím dlaní
když cítím jakousi zradu
jež mi hladkou tvář haní

jádro

Jsem
cítím sám sebe
vnímám skutečnost
která se do mě vpíjí

medicínská

smým zdravím jde to zkopce
nepůjdu do kopce
pásti ovce
ležet na pohovce

o fotografii

nahota je umělecký projev
člověk umělecké dílo
hýždě jako objev
za snímek to stálo

pár let před mým životem

svým potem pokřtil
jsem pracovní smlouvu
tvrdě dřít za jasného
žáru slunce

Pomstychtivá

Za jasného svitu nočních hvězd
na pokraji svahu
všech možných cest
za námahu a snahu

poslední kapka

vypadá jak zakrslá žirafa
zlego kostek
jak živoucí atrapa
ve kterou se roztek

relax

čtu sám sebe mezi řádky
mezi odpadky a na dně skládky
vhromadě trosek
rozprášen válí se můj mozek

revoluční

červená, na větev krátká
supnutou revoluční tváří
válí se Mariany čapka
jejíž úděl bahno maří

sobě

vnímám lehké paprsky slunce
hladí mě po pokožce
zlehka
nemají konce

mandarinka

mládí je jak mandarinka
oloupat
rozkousat
vysát

pomstychtivá

Za jasného svitu nočních hvězd
na pokraji svahu
všech možných cest
za námahu a snahu

hladká brada

Cítím svou hladkou bradu
po níž si přejíždím dlaní
když cítím jakousi zradu
jež mi hladkou tvář haní

pár let před mým životem

pár let před mým životem
svým potem pokřtil
jsem pracovní smlouvu
tvrdě dřít za jasného

snění

Nemohu spát
sny už mi
nejsou víc souzeny
Proto mám postel rád

štěstí na míru

Kreslím si radost
na proužek papíru
učiním zadost
štěstí své na míru

Kšaft tak trochu hmyzí

malý brouček
kyne vkřoví
snad ho bříško
trochu bolí

Ticho

. . .

oxygen fresh

Má botaska zemřela žalem
po čerstvém vzduchu
a nějaké z norem
jež by jí zbavila strašného puchu.

štěstí na mítu

Kreslím si radost
na proužek papíru
učiním zadost
štěstí své na míru

Město

zalitý v asfaltu
jak sloup
tyčí se můj obrys
jen mým očím dopřán byl pohyb

Pud

Ukryto v nemilé noci
uvnitř hrudi
tam, kde své srdce nosí
ho nemile studí

právo

na závěr sebe
svých dnů
píši si epilog
kouřím víc

cesta do nebe

Já jdouc domůnecestou cestoupomalou chůzínejistou, vratkouzkacujecestukdejakou zkratkoulesem i mechemnesusám sebejen hledímnačerné nebeměsícdnessabotujesvůj jasnýsvitstejnějako hvězdyzakryty mračnouoblohoukoukaje na nebejak černá zář zatemnila lidem myslberouce lidem života smyslpadám teď prázdnotouna tvrdou zemprávě teďv příkopujsemjen pořádně koukej pod nohy
pravou levou
ještě než budeš míttělostarého mátohys berlí

Pro lidi

Je tmaza chvíli přejdebudujen takpozorovatpomalý východ sluncevysvitne pomalounkupohladí nás po tvářiten sinalý jas nového ránabudu obdivovatcestou tamkdelidé trpílidése uzdravujílidéumírajílidé.

klon

na hranolu sedě vstojeusmívá se kolibříkcení zubyblýskavéiluze to byla vábnáklonovalavědátorkamladá, ladná.

Hulo se brčí

Hulo se brčíkdosi s mírou bečíbé bé bé bébečí kráva na loucekde beraní polucev křovinách se krčí.

fraktura

Písmenko poranilo větu
věto, věto.
Máš se k světu.

klečící větev

na stromku klečela větevměla listí dokořána letokruhy vystavovala sluníčku k opálenípřál bych si jednu takovou mít domamyla by za mě nádobíprala žehlilauklízelavařilaatakyby mě ani malinko neobtěžovalamiirdas.

kouřová

Mou tvář zlehka pošimrává cigaretový dým značky start. a chce se mi kašlat hép číky číky jsou to špatné zvyky kouřím ráno kouřím večer to mě startko zase poser.

chlapec

Na podlaze kdesi v koutěmalý chlapec popěvujechtěl kdysi vidět všechny poutěna podlaze kdesi v koutěmalý chlapec popěvujesvírá pěstichtěl jen tak ležet v klestía tak hrubě svírá pěsti.

Spím

Malé okno ve větříku zlehka vlajepo bříšku ho šimrá jemný vánekdoušek slunkaautor majeužije svůj mladý spánek.

je tma

Tak, jak v tuhle "denní" dobu bývá zvykem, není světlo. To ovšem neznamená, že nesvítí slunéčko, nýbrž to, ze svítí na druhou polokouli. Kdo todleto neví je moula a nezaslouží si ani plácačku na mouchy ani kastrol na housenky. Řekl a nemýnil bych achych chi chi chi.

traktorista

traktorista zvolna chystá
revoluci hnojovou
pohnojí i . ou.
praštil jsem se do prstu

společně v hnojově

jedem jedem jedem jedem jedem jedem jedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedemjedem jedem jedem jedem jedem jedem jedéééémn za jednotu
jedéééémn za jednotu jednotně
nikoli individualisticky
společná dělba práce

nebáseň

byla jednou jedna báseň
vzbudila ve mě převelikou bázeň
tak jsem si dal přeteplalou lázeň
a tam jsem se upek

sýr

nasypal jsem si do nootebooku sýr. a chtel jsem ho tedy ujíst. ale byl jakýsi křupavý a nevešel se mi do pusy tak sem ho vyplifi s kousky klávesnice.

za pět

matka prej maturovala za pět. kdyz sem se zeptal z ceho, dostal sem pohlavek.

toaletní párty paráda

Pro případnou potřebu mám na záchodě dostatek toaletního papíru. Proč se mu jen říká toaletní mi při utírání prachu nikdy nebylo jasné. Proč mi jen do koupelny dali tu porcelánovou mísu zpola plnou vody, když koupat se mohu i v nočníku.

tráva

tráva je alternativa chodníku.

polyp

Přisál se mi zespoda na lips jeden polyp dal jsem mu pusu a on si odpliv takového hnusu že prý nemám kouska vkusu tak sem mu dal eště pusu a on odpad.

kam???

Ejekuluje mé krásné spermanetuším kamobklopuje ho modrá karmanastříkám ho tamA kam.

botka

Šla za prvou druhá botkatam, kde v žilách zvolna proudíjakási omamná látkatakže botka bloudí.

bydlo

Otevřel jsem dokořán prohnilé dveřena prahu krajního zoufalstvízahlédl v pokoji rozrostlé keřev pokoji pobývá překrásné prostranstvíto dům byl zbořen.

přesnídávka

Tam, kdesi hluboko ve skaláchna bobku klečí červený drak. Já, v tu chvíli jak na jehláchsleduji upnutý dračí zrak. Chlemst.

má svůdná

Ty slečno znočních snů
Sejdeme se
Už jen za několik dnů
Sejdeme se

vynález

chtěl bych vynálzce který by vyrobil továrnu na vynálezce, aby je pak mohl prodávat za dvě padesát v Kauflandu a já bych ho pak donutil, aby mi vynalezl vynálezce který by vyrobil továrnu na vynálezce, abych je pak mohl prodávat za dvě koruny v Tescu. abych pak byl levnější a ten první vynálezce by pak zkrachoval. to bych pak měl monopol na vynálezce, dokud bych nezkrachoval.

večerní úsvit vyhaslé duše

Když pes sere pod pavlačí,
Dědek v babce
penis smáčí.
Důchod, to je prima věc.

Virtuální popelnice a (P)plena in very short story

Jednoho krásného nedělního odpoledne, bylo to 25. října roku 2097, stály dvě lesbicky založené dámy na pozůstatku jakéhosi virtuálního stromu v jakémsi virtuálním lesoparku. Jmenovali se Lena a Plena. Lena byla krásná snědá modrovláska s úžasným nafialovělým leskem v očích.

Dialog o mramoru

Bejvalo mu kdysi dobře. Když si celej ten svůj živůtek rozebral, zjistil, že i teď by mu mělo bejt sakra dobře. Jedna jediná věc, kterou fakt nevěděl, a to byl hodně sečtělej člověk, byla ta , že nemoh přijít na to, proč mu teda dobře není.
Nějakou dobu o tom dost přemýšlel.

Smolná středa

Byla středa. "Tak stupidní den, ale musím ho snášet každý týden. "Byla petrova první slova, hned po slovech. "Miluji tě.