Až na to "ptáčátko něhy" je to hezké.

Asi jo, ale stejně by podle mě znělo lépe, kdyby to oddělil jen čárkou, takhle:

(...)

Jsem chybějící větou nedopsané symfonie,

smutným šaškem na večírku nezvaných (...)

To s tím zájmenem "jenž" mě taky zarazilo, bohužel tahle chyba je velmi častá, tak jsem na to ani neupozorňoval.

"Tak všechno nejhorší! A hodně nemocí!" To mě fakt dostalo! :-D

Vincent nebo Vincentka..., z vyznání lásky budou mít radost!

Pěkná hříčka!

Přes naivitu podání se autor nebojí říct, co jej tíží. Pokud se jedná o začátečníka, nejsou to "marné" verše.

Chtělo by to dát si pozor na opakující se slova (dva verše za sebou začínající "Jsem", působí opravdu neumětelsky...)

Ale i tak si myslím, že bys to mohl vypilovat a pak by lépe vyznělo samotné "poselství" díla.

1. Kladivo na čarodějnice - Církevní spravedlnost v praxi (autor J.Rose). Nesmírně propracovaná filmová recenze s kvalitními historickými a místopisnými průhledy.
2. Ve stínu posledních křížů (autor Biskup z Bath a Wells). Dystopická vize budoucnosti s poutavou dialogickou formou pokládající filosofické otázky po smyslu lidského života a případné nesmrtelnosti.
3. Vzkaz v láhvi (autor Stargazer). Osobité dílo zakončené pěknou metaforou. Autor má vypsanou ruku, svůj styl i rámcovou tématiku. 

Ostatní díla jsou vesměs taky velmi zajímavá a hodnotná.

Nirvana?

Budu nad tím ještě dumat.

Neobvyklý text, místy s podivným a rušivým slovosledem.

Způsob podání mi nejprve připomínal záznam snu, pak už ne, ale něco snového v tom, řekl bych, je.

No, na konci jsem se zasmál, i když to asi nebylo na místě.

Zajímavé je, kolik různých poučení jsou z toho písmáci schopni vyvodit. Řekl bych: za málo peněz hodně muziky.

O židovském národě lze ovšem mluvit nejdříve od Abraháma, nikoliv od Noema. V Bibli je leccos a je tam skutečně uveden věk Metuzaléma 969 let, ale to, že se na jeho smrt čekalo s potopou světa, to mi v knize Genesis nějak uniklo... Za mě byl Noe opravdu pouze ochlasta, nikoli hulič, alespoň tak to vyplývá právě z četby První knihy Mojžíšovy (Genesis).

Zájemcům o židovské dějiny lze celkem doporučit knihu Paula Johnsona "Dějiny židovského národa". 

K recenzi jsem se bohužel dostal až včera a dnes v rámci své snahy ohodnotit soutěž PM. A mezitím bylo řečeno snad vše. 

Historie je nekonečné bludiště (říkám to docela často) a i když jsem ji studoval (ale nedostudoval) na FF UK, tak témátem velkolosinských čarodějnických procesů jsem se nikdy hlouběji nezabýval. Dozvěděl jsem se tedy ve tvém článku poměrně dost nových informací nejen o samotném temném snímku mého jmenovce Vávry. Film jsem samozřejmě viděl a je skvělý.

Skvělá je i tato recenze (zřejmě nejobsáhlejší i nejobsažnější ze tvých filmových kritik zde). A samozřejmě zasluhuje výběr.

Uživatel Safián je velmi vzdělaný člověk a lze s ním diskutovat o kdečem včetně historie, ale jeho kritika této recenze mi připadá poněkud zmatečná.

Ještě abych nezapomněl: kdesi v Tvém obsáhlém textu se píše, že jakýsi papežský dokument vyšel roku 1326 tiskem, více jak sto let před vynálezem knihtisku, to mě poněkud zarazilo. 

Musím ocenit, že hudba Johna Williamse je povedená.

Pokud jde o dobrodružství v hlubokém vesmíru, dával jsem téměř vždy přednost konkurenčním seriálům a filmům ze světa Star Treku (ponecháme-li Červený trpaslík jakožto parodii zcela stranou). No, a pokud jde o samotné Star Wars, líbí se mi spíš původní trilogie, a to hlavně film "Impérium vrací úder", "Návrat Jediho" mi zkazily právě ti plyšáci "ewokové", nebo jak se jim vlastně nadává... Jinak se mi ovšem šestá epizoda líbila. Je to vlastně o vykoupení otce skrze jeho vlastního syna, dokonalé zakončení hexalogie (filmům odehrávajícím se po této epizodě jsem nikdy na chuť nepřišel a ten zcela poslední jsem ani neviděl). Pokud jde o epizody dějově předcházející původní trilogii, mám dost tendenci házet je do jednoho pytle jako infantilní a strašně komerční snímky. Vlastně nemám, co bych zvlášť řekl k filmu "Skrytá hrozba". Tvůj pohled je zajímavý, inspirativní a možná mě přiměje i k novému shlédnutí onoho bijáku. 

Jinak jsem měl zato, že film "Návrat Jediho" šel do kin již v roce 1983 a ne 1984, jak se uvádí v článku, navázal tak na "Impérium vrací úder" (1980) a "Novou naději" (1977).

V článku je rovněž na jednom místě uvedeno, že děj se odehrává v budoucnosti, ale jak naznačují úvodní slova každé epizody ("...kdysi dávno v jedné předaleké galaxii...") je třeba jej hledat v jakémsi pohádkovém či mytickém bezčasí ("bylo nebylo"). 

Cekově je třeba recenzi ocenit, možná není tak propracovaná (co se týče geneze samotného filmu) jako některé tvé jiné, je spíše pocitová, ale jedná se o kvalitní přiblížení tvého vlastního pohledu na tento lehce kontroverzní snímek.

Procítěná recenze.

a2, číst tvoje kritiky je vždycky přínosné, ani tentokrát jsi nezklamal, málokdo tu dokáže dělat takové rozbory jako ty. Sám jsem měl z básně rozpačité pocity, ale publikoval jsem ji, protože jsem sem dlouho nic nepřidal. S názvem jsem se trápil a několikrát jej změnil.

Benetko, třeba zde zmíněný Mácha se narodil i zemřel v listopadu a psal o máji.

Janino6, Alegno, díky i vám oběma. 

Ze smrti člověk nemusí mít strach, každému se podaří umřít hned napoprvé, jak říkal profesor Milan Machovec.

Milan Machovec filosof 2000 - YouTube

Chvála vzdálenosti

Děkuji za čtení, Janiseh. Jsem rád, že si tahle básnička najde i po letech své čtenáře.

Schíza je potvora a prý je to taky "nemoc nemocí", nevím, jak k tomu přijde taková rakovina nebo syfilis...

Myslím, že ta báseň je lepší, než se zdá po prvním přečtení (jako většina těch dobrých).

Nebo Egon Bondy, který chtěl prožít opilost mihule.

A toužím po stružce, kde za nizoučkým houštím
se šťastně prohání pár dětských košilek,
jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi pouštím
lodičku z papíru, křehkou jak motýlek.

J. A. Rimbaud: Opilý koráb (v překladu Vítězslava Nezvala)

Petra Fialy si hluboce vážím.

"Chlap udělá pro sex cokoliv."

Děkuji Písmáku za svobodu psát třeba i špatně!

Minimalismus vnímám v poezii jako něco, co se v současnosti dost prosazuje a možná nikdo ani pořádně neví proč. Většinou se raději zeširoka nadechnu. 

Skutečně jsi zjistil nějaká nová rodová data o K. H. Máchovi? 

Děkuji.

Historie je nekonečné bludiště, proto mě tak fascinuje. Čím více odborných historických knih mám přečtených, tím více připadám na myšlenku, že o ní vlastně nic nevím. Nepochybně se mnohé opakuje, ale přece jen zbývá dost neopakovatelného. To podotýkám jen proto, že se s názorem o onom (věčném) opakování setkávám velmi často, ale nemohu se s ním plně ztotožnit. 

1. TD – U plotu (Janina 6) Vrstevnatý text zavede čtenáře do neproniknutelné mlhy a je na něm, aby našel interpretační východisko. Těch je ovšem celá řada. Mě příběh připomněl vlastní dětinské fantazie a to není málo, to každý text nedovede.

2. Pisklavé ječení dívek smočených v ledové vodě (trojort) Úvahy o chtíči a jiné podané autorovým nezaměnitelným stylem a formou.

3. Můj magnum opus (kuba.49vojenciak) Forma je zde dost přiléhavá znepokojivému obsahu.

---

Ostatní díla mě zaujala méně, některá jsem ani nepochopil, což ovšem neznamená že jsou špatná nebo i jen horší než ta, která jsem vybral.

"Kdo krká a prdí, zdraví si tvrdí."

Krásná báseň v próze.

"Už se kácí v našem lese" je verš z písně Letokruhy od skupiny Traktor:

TRAKTOR - Letokruhy ( official video ) (youtube.com)

Tvé verše jsou vše možné, ale jsem rád, že nejsou šedé, nýbrž velmi barvité. Jsou obrazné, metaforické. Často je z nich cítit cosi žitého, co se prostě muselo odehrát, byť třeba jen ve tvé hlavě. Taková je tahle tvá báseň, jsem rád, že je z ní cítit i určitý vývoj a posun dál od toho, co jsi psal dříve na sto různých způsobů, ale přece pořád stejně.

Benetko, ano, to říká, svůj názor, který zatím nijak zvlášť nepodložila. Abys mi rozuměl, netvrdím, že tahle konkrétní báseň je nějaké veledílo (i když tak negativní reakci jsem nečekal), ale štve mě, když někdo o kom jsem zatím na Písmáku stěží slyšel, najednou zpochybňuje moji tvorbu jako celek. Píšu už od gymnázia a najednou mi někdo, o kom nic nevím, začne tvrdit, že bude lepší, když toho nechám... To mě popravdě vyprovokuje spíš k opaku. 

"Přede mnou vrávorá Li Po"

Merxanto, nevím, kdo jste, ani proč mě musíte urážet, ale můj profil je tady na Písmáku.

Poezii píšu už mnoho let a mám dobré básně - ne všechny, ale dost. Takže tvou jistě dobře míněnou radu si asi k srdci úplně nevezmu.

Co mi stačí? Dělám, co mohu, dělají to tak všichni.

Myslím, že na tom, co je a co není poezie, se lidé vždy neshodnou. 

Na redaktora jsem se nepasoval a pokud chceš, můžeš to vzít za mě.

Co je tedy na něm tak špatného? 

Tak víš, co Merxanto, jdi někam. 

Jak se to vezme, jako invalidní důchodce mám někdy čas navíc. Hlavně se ale snažím, abych něčím taky přispěl - třeba básněmi.

Děkuji za názor, Merxanto. Takový motivační, to potěší. Uvážím to (uvažuji o tom už nějaký čas), ale popravdě na základě tvého názoru to asi nebude.

"Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík."

Pěkný příběh, i když smutný. Napsané je to dobře, máš vysoký standard. 

Na malou plochu se vešel velmi dramatický děj. Doufám, že fotoaparát byl navrácen. Je ale dobře, že to není dopovězeno.

Já jsem klidný. Myslím, že naši komunisté s Kateřinou Konečnou dojeli na konečnou. :)

Zeanddrichu E., kde to žiješ? To už je zrušené! :-D

Pěkně napsané.

V evropském středověku se prý říkalo něco jako: "Když se narodí dítě pláče. A proč pláče? Protože se narodilo do špatného světa..." Přesné znění si nepamatuji, ale s duchem, který je v tom obsažen souhlasím velmi vehementně.

Čím jsem starší, tím méně mám rád děti, snad proto že dítětem zůstanu už nadosmrti.

Až budeš z pakárny venku, můžeš odvolat.

Povedená báseň, působí hodně autenticky.

"Pamatuji si jen to, co jsem neviděl na vlastní oči."***

Celá báseň vychází z jednoduché hry se slovy založené na prvním verši, což je běžně užívané slovní spojení. Dělá to ale velmi dobře. Zároveň však významově ukrývá nejen odcizení mezi "lyrickým subjektem" a jeho milou, ale možná i cosi ještě temnějšího... (nedopovím to, protože se možná mýlím a někdo tam bude číst něco zase úplně jiného). Zajímavá a působivá báseň, která vtáhne do děje.

To by mě zajímalo, kolik taková víra asi stojí... Třeba si taky přijdu, až bude ve slevě. :)

Když už je řeč o Noemovi: Noe byl taky průkopníkem vinařství, vysadil vinici, opil se, až usnul, a obnažil se ve svém stanu. :)

Stargazere, možná máš pravdu. Na druhou stranu lidé se na svou současnost vždycky dívají spíše negativně a obdivují přitom vysněnou minulost nebo stejně tak vysněnou budoucnost.

Co je to SHU?

Osobité dílo zakončené pěknou metaforou (nebo ji tam vidím jen já?). Ten popis naší současnosti je dost zdrcující a místy - zdá se mi - až přehání. Každopádně píšeš hezky, máš už vypsanou ruku, svůj styl i rámcovou tématiku. 

Text - jak se domnívám - není jen pouhou nápodobou toho, jak psal kdysi Jack Kerouac. A pro to, i pro svou metaforickou a imaginativní barvitost a sílu si zaslouží výběr. 

Máločemu rozumím, jsou tam i místa, kterým se snad ani nemá rozumět, text ale hezky plyne, není jalový, má obsah i formu, která se záměrně tváří, že formou není. 

Tak od tohoto autora jsem nikdy nic nečetl.

Vždycky mám pochopení pro obskurní postavičky, zvláště pro ty prahnoucí po uznání. 

Řekl bych, že miniatura se snaží (celkem úspěšně) navodit dojem, který někdy čtenář může mít při čtení nějaké napínavé knihy.

Neodolal jsem a koupil si "nového" Márqueze, jeho posmrtně vydaný román "Uvidíme se v srpnu", jsem zvědavý, jaké to bude. Někdy samo očekávání může být napínavé. 

Velmi povedená báseň, oceňuji i onu hru s písmenky ke konci.

Myslím, že v teorii Velkého třesku je to trochu jinak. ;-)

Kromě toho mi není jasné co nebo kdo jsou Nebus a Krombus. 

U Krombuse není uvedena rychlost, jakou se pohyboval.

Supernova se, pokud vím, nepohybuje. Je to stadium vývoje hvězdy.

Celkově vzato lze tvé dílo přenechat spíše kritice fyziků či kosmologů, literárně to má jakýsi vtip a kouzlo, ale nevím, v čem přesně spočívá.

Pán (soudruh) je už zkrátka poněkud dezorientovaný.

Spíš než jako výpověď o (tradiční?) rivalitě našich dvou největších měst to čtu jako příběh onoho zarytého komunistického budovatele (viz všechny ty průkazky, co měl u sebe) zklamaného tím, že metrem se u nás stále může pochlubit jen jedno jediné město. Zřejmě se jako člen Odboru dopravy Jihomoravského kraje v roce 2001 v této otázce nějakým způsobem angažoval. Jenže je opravdu roztržitý či spíše už poněkud senilní (působil v důležité funkci už roku 1979 a každému jednou dojdou síly).

U obrázků mi vtip vesměs nedošel.

Jak říká Aru, něco je jakoby z budoucnosti a něco je žitá současnost. Nápadité dílo, jak bývá u tebe zvykem.

Rozsahem i jednoduchým dějem je to spíše prozaická miniatura než povídka.

Divím se, že je tu tak pusto a prázdno. Doufám, že na akci to bude vypadat jinak.

Snad trochu hrabalovské. Jakoby naivní vyprávění nějakého jednoduchého člověka, které se tak ale spíš jen tváří.

Skoro jako Václav Hrabě.

Působivé. Snad se smiluje.

Rudolf Hrušínský st. byl prý v mládí štíhlý, ale pak přibral, aby dostal roli Švejka, těch kil navíc se už nikdy nezbavil. 

Text je hezky poskládaný. Přímé řeči, myšlenky hlavní hrdinky, hlas vypravěče.

Docela by mě zajímalo pokračování.

Komu by to v hlavě nevrtalo, že? 

Mně to připadalo trochu monotónní a furt jsem čekal, kdy se to zlepší, ale nevšiml jsem si žádné výraznější změny. Jsou tam ovšem zajímavé a vtipné momenty ("...servírka za barem je zelená jak fíkus v okně a pivo jí přetéká přes okraj sklenice."), ale je jich trochu málo na text, který není úplně krátký...

Oceňuji také dialogickou formu přispívající k dobrému spádu vyprávění.

Victor Hugo jistě nemiloval jen "schrány smrtelné", ale přece jimi přinejmenším nepohrdal. Nejspíš jako většina z nás předpokládal, že v krásném těle najde i krásnou duši, tento předpoklad někdy správný, bývá přece jen často naprosto zavádějící. V každém případě byl Hugo až do velmi vysokého věku velmi aktivní v tomto nekonečném hledání krásy.

Na druhé straně ono shledání stojí na předpokladu posmrtného života, který - žel! - nelze nijak prokázat a vše svědčí spíše proti tomuto předpokladu než pro něj. Mnohdy bývá tato otázka vcelku neopodstatněně spojována s otázkou existence Boží, osobně se domnívám, že je to pouze myšlenkový zkrat podložený nejspíše tím, jak tyto otázky tradičně pojednává křesťanství. Zajímavé je, že v judaismu toho o posmrtném životě moc není. 

Povídka je jednoznačně sci-fi, řekl bych nápadité sci-fi, spíše dystopie než utopie, vize, kterou málokdo bude považovat za žádoucí a proto je (možná) taky položena do přece jen vzdálenější budoucnosti. 

Ač Nohavica zpívá "o smrti, se kterou smířit nejde se" a má pravdu (jak se -proboha! - smířit se smrtí???), tak je pravda, že naše smrtelnost nás definuje. Je to podstatná část definice lidství, když tuto část odstraníme, vyvstanou zajímavé filosofické otázky... 

Pěkná, metaforicky bohatá báseň. Obešel bych se bez tetování. :-)

Hlubší příčinou je zhoubný rozvoj automobilismu.

Dobré postřehy, solidní reportáž a to i přes jistou útržkovitost. Možná by stálo za to rozvést třeba tu kratičkou pasáž s paní Veronikou.

Bydlel jsem nějaký čas na ubytovně v ČB, taky za kolejemi.

Kritizovat dovede každý, ale přiložit ruku k dílu, to je umění.

Díky.

Je to spíš indispozice než MIMO, ale díky za tipy a komenty.

Rád přispěju, bohužel mi stále není zcela jasné, co pro to mám udělat. Jinak samotná idea je skvělá.

HOLLY: "Nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky."

Přečasováno... Zkusil bych pár těch časů ubrat.

Chaosu je třeba čelit všemi prostředky. Pěkné sci-fi a hezký paradox.

Myslím, že se jméno převozníka píše "Cháron". Haiku moc nerozumím, ale první je hezké a druhé má viditelný přesah, který teď neumím pojmenovat. Třetí je docela roztomilé.

Něžná.

To by mě zajímalo, jestli tam byl taky nějaký Al, Al Koholik.

Pokud tam nebyl Al, určitě tam musel být alespoň W. C. Hajzl.

Ano, bylo by užitečné vědět, co přesně má autor udělat, aby se na projektu mohl podílet. Zachytil jsem datum 6. dubna, ale nevím, co do tohoto data mám podniknout, aby můj zájem přispět do almanachu nebyl brán pouze jako platonický, nezávazný. Nemám čas (a ani chuť) pročíst celou diskusi a poučit se z ní...

Napsané je to hezky, ale pointa mi stále uniká.

Poptávka po bunkrech a hradbách je stále. Začalo to nejpozději v mladší době kamenné (neolitu), tehdy se objevují první opevněná sídliště a města (v tehdy nejpokročilejších oblastech světa, zejména v tzv. Úrodném půlměsíci na Předním Východě, např. město Jericho v zemi, která byla později nazvána Svatou).

Tuto skutečnost považuji za užitečné opakovat všem chcimírům. 

Apokalyptičtí kazatelé mají slyšení odjakživa, právě proto bylo napsáno Zjevení Janovo (kolem roku 90 po Kr.) i celá plejáda dalších apokalyptických vyprávění, která nebyla nakonec zahrnuta do biblického kánonu. U nás bylo zajímavé období let cca 1419 - 1420 s husitským chiliasmem (očekáváním konce věků). Když se v polovině února roku 1420 nic nestalo, bylo to podnětem, aby husité vzali věci do vlastních rukou a založili Tábor.

Hezká báseň s velikonoční tematikou a několika hravými rýmy, které to pěkně oživují (trnu/trnů + hlína/líná ad.)

"Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku..."

Nezbývá než rezignovaně opakovat lidové pořekadlo: "To už je takový osud, praštit s tím o sud!"

Nejvíce se mi líbí karamelitky.

Vybavil se mi verš Karla Kryla: "paměti těch, kdo stěží pamatují". 

Zajímavý náčrt "studie" chtíče. 

Dost bych to proškrtal.

Taky bych přispěl.

Některé verše jsou velmi povedené!

Celkově je báseň pro tebe atypická, protože v ní chybí romantický či erotický motiv, ten zůstal poněkud v pozadí.

To mě politika zajímá převelice.

Zajímavé dílo, těžko mu dát nějakou nálepku a zařadit do škatulky. Závěrečný dialog se velmi povedl!

Moc hezký příběh, jako ze sna. Dává to tajemným způsobem smysl.

K3, však ano.

Děkuju všem.