To je můj starý psací stroj!

A jestli máš průklepák? 

Slovo zklamán...přeťuk. A není... vůbec k zahození. 

v mlze za lesem

kokrhají kohouti

začínám kosit

My teď vymýšleli jméno na písmeno Ch. Muselo být od jídla. Takže Cheddar a volat a milovat Chad.  :o)

tvoje žluto-hnědé oči bych přivázala na strom

ano

Kudrnatá hlavička.

sladkost čerešní

s ránem zpívají ptáci

večerem včelín

Děkuji všem, kdo se zastavili. Moc. Vlastně jsem hledala jednu fotku na našem chatu. Tam, kde v noci chodím, skoro není signál a tak si píšeme. V té chvilce připojení zpráva odejde. A tak jsem četla. Přijeď, přijeď, přijeď hned...prosím, přijeď... Za ten dlouhý čas se toho nasbíralo a vrátilo se...

Tak ano. Kdysi chodila ke statku Jarmilka. Po porodu svého jediného syna měla laktační psychózu. Dělala tam účetní. Pak už nic. V tašce si nosila celou hygienu, ručník. Chodila za gulášovku a tak nějak. Ale pro chlapy to byla Jarmilka. Do poslední chvíle. 

Tak už snad? 

Ale chodila jsem v chlapeckých kalhotách. Pas zabírala švadlena...

Miluju tvou poezii a jsem proti tomu všemu bezmocná.

Přiznám se, že jsem zatím narazila na samé chlapy. Vždycky mi připomenou trubce vyhozené z úlu.  Včely ví. Na ženu nikdy. 

Já miluju palačinky. Teď peču z celozrnné jemně mleté pohankové mouky. Půl litru mléka, dvě vajíčka, osmnáct deka pohankové mouky a špetice soli. Nechat aspoň hodinu spát pod utěrkou. Ale hlavní je stejně náplň, víš. Přijde, nikdy nezaklepe, má svůj klíč i obličej...

já taky, rohlík :o)

Mouchy jsou programované na červenou barvu. Masařky. Nevím, za co ses modlil. Je to jediný tvor, co se mi hnusí.  

Dělala jsem ve špitále celé roky. Ty příběhy nosím v hlavě, někdy vyplují na povrch, ale skoro každý z nich bolí a tak je vypínám. Po pravdě se ani nedivím, že doktoři někdy pijou. Kdo může unést tolik lidské bolesti na svých dvou rukou.  

Kdysi jsem napsala, že můj život se mnou utíká vlk. Stojím si za tím.  Verneovky jsem milovala a člověk se v jádru nemění. 

Vidíš ho tam? 

Děkuju.  :o)

pařez

Studánka může být co chceš.

Někdo to nezjistí nikdy. 

Je zvláštní. Jako bys někde utek...

Někdy mi tím komorním psaním připomínáš jednoho člověka, taky psal sonety. měla jsem ho moc ráda. 

Už tu kdysi byla. Mám vzpomínku i fotku, jak jsem chytala ty zlaté mušky do hledáčku a tak jsem ji vrátila. 

A Bene, srandičky jsou fajn, ale ta jedna namluvená stačila. Myslím si, že to byl svým způsobem hrdinský počin. :o)

...někdy je to fajn, utéct si za trnky...

Pro Radovan, už jednou psala, ale někde ulítlo...vydry jsou tu všude po potoku, přibyli bobři a vlci... :)

Včera jsem po dlouhé době šla les. Byla už tma. A pak jsem zjistila, že tam mám dvě sršní hnízda. Zatím maličká, tak pro jednoho...Odloupla je a vyhodila. Snášela se pomalu v dešti a jeden sršeń se vrátil a byl útočný. Propátrával místo, kde měl hnízdo. Nerada je zabíjím, ale někdy je to kdo z koho... Došla bachna, měla vytahané cecíky, takže měla nekde nedaleko odložená selátka. Děkuji za čtení...

Je to fajn, mít někoho rád, jenom tak. Myslím si, že bys jí chyběl... :o)

Nakonec se na mě překlopila 
jako miska s mlékem a
byli jsme sami                      i lán

Pamatuju si ze školy. Bufo bufo a máme jich na zahradě požehnaně.  Ráda poslouchám to jejich skřehotání... Parádní text, alespoń pro mne. 

Tvrdý oříšek pro rozlousknutí, někdy ani ten louskáček nepomůže...

Já absolvovala jen jedno čtení v botanické zahradě v Praze, dobíhala tam zrovna expozice motýlů...

Pamatuju se na Jitku Srbovou, byl to kus ženské s hlasem jako polnice, ráda jsem ji kdysi četla, pak Jakub Řehák, na toho jsem se i těšila, v paměti jeho báseň Ergetta nigra, Matěj Lipavský, který mne nepoznal, pořád hledal moje ztracené oči, protože můj mobil fotí po svým,  je to jen nakousnuté jablko a my někdy hlad. Ale měla jsem tam Marušku pro jahody z Písmáku, tak ji mám uloženou v mobu a tak...i když mám fobii z lidí, užila jsem si to. Zkusila jsem namluvit do diktafonu tu svou básničku. Protože ty tvý maj zkreslený hlas a je to hodně nepřirozené. Tak jsem zkusila.  Rozhlas po drátě s Chvilkou poezie měl nahrávací studio, že. My jen sebe, tak to je.

Mi se líbí báseň ale bez tohodle přednesu. Tady souzním s K3 a dadadíkem. Rádio po drátě a nedělní chvilka poezie.  Ano. 

Já dneska jenom ty sprosté nadávky. Ty křičím.  Někdy bych chtěla vidět víc, než kam dosáhnu. 

Líbí se mi moc:

Má i dobrou náladu, po tržných ran hojení.

A opět tu chyba, utržená rána k hojení.

Asi proto, že něco podobného prožívám. 

Gratuluji nejmíň se třemi vykřičníky... :o) My dneska vybírali jméno pro štěně na Ch. Já Jindrovi:: Chaz a Jindra mi:  Chad.  Paní mu cvičně říká Batman.  :o)

Strach a Bůh. Kdo se schovává za kým? Na  plotně kachláků opékané holubinky posypané solí.

Já kdysi pozorovala ve sklepě stodoly barevný vzduch. Slunce nasvítilo prach...a myšlenky. Tak jako někdy tma. 

Vzpomínky na lásku bolí. Proto neodpovídáš. Je to v pořádku. 

no

princezna hledá starší taťky

 ty přeťuky nesnáším

Já zažila racky jen jednou. Ten den bylo těžké nebe. Usedali do mých dlaní s jídlem. Dlaně, ty mi zůstaly....:)

A plot vypadaný laťky.  Četla jsem nedávno inzerát, proncezna hledá starčí taťky...

Jsem tu. Milovala jsem mrkvičku s hráškem.

Norsko, viděl jsi někdy animovaný film Až opadá listí z dubu? Je to můj nejvíc zamilovaný. Mám i knihu. I svůj život. Do kterého nikdo nesmí. Asi tak. :o)

Jenž není zalitý do jantaru ani do lihu...

Ta poslední. Přinutí čtenáře zamyslet se... Naskočil mi pavlačový dům v Praze se dvorkem a společným záchodem na pavlači s výhledem...bydlela tam chvilku dcera, když nastoupila na školu. 

pro Radovan

Děkuji. Tuhle mám ráda. 

Co uklouznul na šampaňském. 

Dadadík

pro Norsko

Ječmen má ty svý vousy a háčkuje. Sklání se dolů.  Dozrál. Krušpánek, potažmo zimostráz, buxus jsou jedovatí. Je to k zamyšlení. A možná to pisatele ani nenapadlo. Pokud není zemědělec a nesehne se pro zem do dlaně. Jenom tak. 

Já odešla daleko dřív a zase se pokorně vrátila. Tos vydržel docela dlouho, ne? Budu se snažit nedusit...  

Slůvko jen tak do větru

znak pro větu o vzletu

sen i pták jak olůvko

Tahle první se mi líbí, moc, když přehodím slovosled, Na výběr u mne ne. 

Kdysi si můj kluk koupil ve výprodeji u Pietra Filipi kabát. A klobouk. Má přezdívku kostelník. A žid. Ten kabát nosí pořád a je to jeho "na celý život".

líbí se mi

Za chválu se až tak moc neděkuje a zářivého vyvrhele, když už. Ale čtu tě ráda. 

počkám si na číslo 616+

Já to svý pořád mám a zrovna zkouší nasát ......

Smyčka a kyčka. Na konci vejce. Možná je líná. Hrát si na medvědy

 z Kolína.

A možná nechce. 

Takové ženské nikdo nechce. Chlapi maj rádi ty usmáté s ďolíčky ve tvářích. Na vnitřní hladiny nevidí. 

Taky jsem roky dělala v nemocnici a manžel tam dostal přezdívku medvědobijec... ale i Bivoj mohl být fajn, tihle chlapi mají někdy křehké duše.  :)

Já taky nevím z které do které a potřebovala bych víc hodin bdělého času. Každý je svým způsobem vrah, rostliny, zvířata, plísně, lidi...každý. Jedině tak mohou žít v symbióze. Ta poslední je zajímavá myšlenka. 

Mi to přijde jako tři haiku po slovensku. Kdysi jsem se v moři málem utopila, blížila se bouře, všichni uháněli ke břehu a já po svým. Zachránilo mě lano s bójkami. Věděla jsem, že když se pustím, tak nebudu. Ručkovala pomalu ke břehu, lítalo to se mnou nad hladinou, pod hladinou. Byla jsem sama. Člověk vždycky je, když umírá. I když se narodí. v tu chvíli mezi vteřinama. To druhé mi nahodilo klip. Starý pán sedí pod hrušní, plody jsou kolem něj a jeden spadne, on taky a pozpátku se odvíjí jeho život. Ale oheň je podle mne pořád stejný. 

Omlouvám se za nefunkční odkaz, myslela, že když se nepovede přenos, odmáznu koment a ono to nešlo...

Jinak všem, kdo prošli, jen to své děkuji. 

Nevolej mi brzy ráno

Rajský plyn jsem zažila jednou. Když mne nemohli jinak uspat a bylo zle. Nikdy jsem nezažila takovou bolest, co překračuje hranice lidství. Je to jizva a bolí při každé změně počasí. 

Já děkuji za čtení všem, kdo se zastavili. Včera usnula v lese a nějak jsem se nachladila. No, zkusila jsem básničku namluvit. Pro Janinu...je to taková malá srandička, s tím ptáčkem, vyhodila ho a zas putoval zpátky...  :o)

"C:UsersovekDownloads45910 3.m4a" "C:UsersovekDownloads45910 2.m4a"

Děkuji moc a moc...

Ale dobře se v ní spí. 

pro Evženii

Já si poslední dobou fotky spíš už jen pro sebe. Někdy něco přidám na GuruShots, ale fotím jenom starým Olympusem a mobilem ......... :)

pro volání vlků

Mě fascunujou ty plynové, nevím proč. 

Za mne už všechno řekl K3. 

Všem, kdo četli a podali slovo moc děkuju. S tím hoblíkem spím. A chystám se na cestu....

Chechtám se tu, že. 

Já mám na větvi modrou. Ukazuje vítr...

a proč ne dědek? 

Já se těm kapkám vždycky nastavovala. Mám ráda mokrý obličej. Vlasy. Tělo. I nebe. 

Bene, nic nevyhazuj,, ten foťák a všechno bude mít třebas jednou astronomickou hodnotu. Jestli už nemá. A pak budeš bohatý ženich... směju se tu, že. 

Bydleli jsme v Jaselských kasárnách. Táta hodně fotil a jezdil motokáry. Skoro nikdy nebyl doma. Všude po stěnách byly věnce a taky putovní pohár. A z koupelny bývala temná komora. Jednou jsem mu do misek na vyvolávání filmů nasadila budkáče. Byly oranžové, to si pamatuju. Jedni měli kulatou ulitu a druzí špičatou. Byli nakonec všude. A výprask taky. Už jako malá holka jsem uměla střílet, naučil mne. Byla jsem jeho syn. Myslím si, že pořád jsem. 

a já tebe taky

nahodilo mi to

utichl vítr 
v korunách stromů obkresluje tužkou jablka   tak jako já  
chybíš mi   po tichu

oj

Pro Alegna.

Vždycky vyhmátneš. 

Já všem děkuju za nakouknutí a slovo. moc Jinak, mám doma dřevěné formičky na máslo, na jedné je rybička. Dělal mi do nich máslo. Šlo špatně vyklápět...  

I lak na nehtech, co smyla hlínou... :)

Vítr není nikdy mrtvý. Jen někdy na chvilku usíná...

Mi to přijde jako text o ničem. Myslím si, že toho moc neslyšíš. 

Čtu si pořád dokola s otevřenou pusou. Doslova. 

Mám bibli u postele. Jsou v ní založené dopisy, fotky, pírka...všechno, co mám ráda. Někdy listuju. Uklidňuje to... :)

Taky jezdím na koloběžce, Ta poslední. 

Teď i konvalinky. 

Člověk žere jenom žabí stehýnka, že.  :o)

V kapkách deště se někdy zrcadlí celý život. Jsi kách a on chce to svý ještě.... :)

Poslední dobou přemýšlím. Narodila jsem se a můžu si dělat, co chci já. Ne ostatní. Syn mi řekl, že je zemědělec a kdyby byla třetí světová válka, tak ho neodvedou. Nevím, kde to načetl. Přemýšlím nad tím, co ti kluci, co musí jít. Jako ti býci. Na porážku. Možná jsou tam i ti andělé...Nemám ráda červené známky. 

Odmala mi doma říkali Káčo. Měla jsem na kočárku modrou kachničku. Nic pro svaté... Mám utkvělou představu, že jednou půjdu do pekla a budu sedět čertovi na zádech, snad se mi to splní...  :o)

Vstupenku má každý, kdo má rád umění a umí snít. Sokol a lípa. A snad její čaj? Jen jeden lok? Má lípa svou soukromou rukavici? Á pil....   :)

Aspoň má poctivý český nos. Bez plastik. Na tom jde kdykoliv postavit nové hnízdo. 

...lesní jiřička to jistí, svou neúnavnou písní, pusou...než se rozední... :)

Kdysi jsem byla malá holka. Poptávala jsem v knihovně knihu, jak jinak, že. A knihovnice mi řekla, že ji mají jenom ve slovenštině. A podala mi ji. A tak jsem přišla na to, že ji miluju. Víc, než svůj rodný jazyk. Vždycky byli v překladu o krok před námi. Toť asi vše. 

Čtu tě pořád i když to tak nevypadá. 

Toužil po něm manžel. Koupili jsme mu ho. Ale zazimování nepřežil. Jsme sever a sever. Jinak žijem.

Dneska jsem náhodou natrefila na sedm doporučovaných flimů se stáhnutím zdarma a byl tam. Vzkaz v láhvi...

les dnes – philogyny – album na Rajčeti (idnes.cz)