Pravda ve verších
Slavná to slova, co pomalu tečou,co kloužou po stěnách zdí. Pomalu kráčí po slavných knihách,které lidi přestali už číst. Podivná hra kolem se ozývá,pomačkaný hadr náhle rovný jako stůl,hledejme ve všem svou nejlepší stránku,co děláš s pocitem naděje,za tím si stůj. Ne však namyšlenost a pýcha,žádný strach a násilí,jen dobrým slovem moudrého srdce dýchá,co nezabiješ, to tě posílí.
14. 12. 2006
0
0
299
Smíšené verše
Mě ta pravda zabila
Jsem to já. Sama se už nepoznávám.
V obětí samoty, bezvládného ticha a suverénní beznaděje, kterou neuznávám.
Je mi to tak líto.
13. 12. 2006
0
0
359
Smíšené verše