Brány mého milého
Vidím ho,znám ho,je v mém snukrásný, silnýa tak statečný,ale co to. Nemůže uniknout,žádná cesta zpět z mého snu nevede. Hranice jako brány, které se nechtějí otevříta mého milého nenechají projít. Zmatek, strach a bezbrannostho doprovází každý den, když sním,a každou noc, když spím.
Zlatá panna
Lesní panna se prochází- po lukách, po stráních,zlato před sebou nachází,sbírá ho plna radostí. Náhle se objeví muž bohatý,za ženu si chce ji vzít,slibuje jí prsten zlatý,panna neodolá - chce ho mít. Tu lesní panna slibuje,že vezme si ho za muže. Celá se ze svatby raduje,avšak přemýšlí, jak bohatství jí patřit může.
Dotyk krásy
Jsi tak krásná,jak růže vzkvétající ve tvých zahradách. Jsi tak jasná,jak slunce plující ve svých oblohách. Když políbím tvá ústa,tak něžná, tak křehká,je to jako bych se propadl do velké jámyvěčných snů. To není vše, co ti chci říct.
Růže
Zahrada je plná růží,jeden rok a půl se drží - všechny jsou spolu,avšak všechny zvadnou - jediná já zůstanu. Zahradník smutně přichází,nové rudé růže sází - nejsem sama. Zvadlé růže vzpomínají,kvítky jak slzy utírají,smutné je loučení. Nové růže - krásné, - síly plnémluví mezi sebou - znají se, přáteli jsou,avšak já mlčím.