Písmák Z podzimu
Alegně pro radost
-------
od stodol prudce zafoukalo
pod zšedlým nebem se mnou běží
Z lesa
Do okna klepe kostnatý prst
vysoký hlásek dovnitř nás pusť.
na prahu tři hlavy zmáčené
to vše pod obrazem s jelenem
Karkulce
Červená karkulko měla bych dnes
jako ty přejít přes hluboký les
postrádám odvahu tvoji
každého zvuku se bojím
x7x
Přijela k nám pouť -
soused střílí po růžích.
Sad plný šípků.
.
-4-
Hulí vajgly -
chlap staškou Š E T Ř Í M
životní prostředí.
Ranní refýž -
x154-157x
Ranní paprsky -
nad vypsaným zpožděním
přivírá oči.
Lesní studánka -
Oprášená
přes všechno přivírání očí
nebylo jak přehlédnout
tu chvíli
kdy osedlal jsi zajíce
z léta
Zkratka přes pole -
ztyrkysových mokasín
jí čouhá sláma.
Shejnem komárů
z ruin
věčnost se zastavila u ruiny
svatyně starověké Sparty
mrazivě dýchá k prohlubním
ve zdi do vydrolené malty
ze zvyku
na nočním stolku
mezi psem a vlkem
leží její svatost kočka
do ticha zasekává drápky
z pole
oči zlostí stáhlé do štěrbin
pleť kolem nich jak rozorané pole
před švihem napřažené hole stihl´s uskočit.
za zády křik hlídače kukuřice
Žalý
ženeš mi vlasy přes oči
nech mě vidět větře
mraky do dálky jsi rozehnal
krajina vystoupila zdeště
x111x
Padli za svou vlast –
řady nečitelných jmen
vrytých v kameni.
z otázek
„co zbývá zmalování.
žlutá je pryč
i zrnka vyzobaný
jen vzpomínky
ze snů
Dala mi plášť
… ty bez cejchu plaš.
od sebe od dědiny.
beránky
Kyselka
chybějící pláty mědi
nezadrží déšť
dál skrápí obnaženézdi
a orel.
z plískanic II
na poli zachumlaná do kabátu
posílám expres dotaz draku
co sílí s větrem nad lesem
a občas v koalici se strašáky
z ohlížení
ukazovák dirigentská hůlka
ztichli jsme
nástroje vorchestřišti
čekáme znamení
z prázdna
jsou modrobílá vyprázdněná místa
a vymazaná slova prý ještě nejmíň devět dní
a nocí půjde zaslechnout
než dopadnou do tmy
x92x (Bezmračné)
Bezmračné ráno -
na rozpraskanou půdu
padá zlatý déšť.
x83x (Plamínek)
Plamínek svíčky -
jména vrytá v kameni
vyvstala ze tmy.
x82x (Vzbuzený)
Vzbuzený motýl.
Po zamrzlých sklech létá -
zkvětu na květ.
x80x (Čas)
Čas po Všech svatých.
Vzpomínáme na stuhách
svinuje vítr.
x73x (Strniště)
Strniště v dešti -
nevěš hlavu, strašáku,
zase zasejí.
z cest
do hory volám
nic se neozývá
ve chvíli kdy pláč
byl by dobrým znamením
x66 - 68x (Březnové, Tiše, Nesu)
Březnové ráno -
přes zvuky vichru vbřízách
zpívá skřivánek.
„Tiše. Tichoučce. “ -
břečťan
udržuje obrysy
po štítech střeše po kdysi
přes ochozy balustrády
rozbíhá se do zahrady
x63x (Špaček)
Špaček v třešňovce -
otevírá si zobák
na chlapa spilkou.
x62x (Blikání)
Blikání svíčky -
tváří sestry se mihl
maminčin úsměv.
z nečasu
co zbylo vrukách neudržím
otevírám každé okno vsobě
jenom napůl zas mám strach
vešlé prázdno v kuchyni
x61x (Měním)
Měním kalendář –
zloňského roku zůstal
obrys na stěně.
ze zvonění
ač vítr proplétá se vinicemi
nevyplouvá
tvoje loď
má kotvy zkřídel líhnoucích se ptáků
ze druhého břehu
pro tebe
rozezváním slova Linharte
když ticho hladiny
na sebe vzal kraj
pro Medarda
možná nám do podzimních mlh
zbývá slunce
na čtyřicet dní
omšelý plášť za komínem usychá
z dálky
večer tam utrácela po chvilkách
krocích po pohledech
než zasáhl ji cit
snímž zedník hladil boky gotického domu
z podzimu
vítr až kzemi ohýbal
plešaté stvoly pampelišek
i ona zakloněná pod úborem lustru
foukala
sestřihy z dopisů
písmenka čechrám při skládání
prachová mezi řádky
na křídlech jeřábů origami v pokoji
ať doletí
mezi horoskopy
a ptal se Jaká jste.
hlásku nevydala lapala po vodě
na hladinu psala to nepozná kdo nechytí
pak připsala a rozmazala
školní
vlaštovky dnes ze hřebenů střech
za křiku bacha. už jsme tu.
skládaly zkoušky ze zvládání výšky
kampak se hrabou rozečtené knížky.
z ticha
ozvi se znovu kukačko.
ještě cokoliv mi říkej
třeba si vrkej
nebo lži. o vráskách
pasáčkovi ze čtvrté vesnice
za brankou jsem poslouchala
tajně přála si
ať nikdo nejde kolem
ať nikdo neruší
komíny ve světlíku
skládala košile
jak cihly do komínku
základy k výškám
ke klapotu čápů
před spaním
na kraji pole u cesty
na heřmánkové ranveji
přistával den startovala tma
sledovala jsem je od okna
roubení
usazen vsedlepatami popobízíš boky
a na mě dolů hulákáš
že už víš všechno o pohledu na svět zkoně
nemůžu honem najít laso a tak po tobě obezřetně házím hej.
z podvečera
říkala bys
kdysi bývala by byla doba po klekání…
slyšíš. skřivan.
zavěšený na červáncích ještě prozpěvuje Pánu
před tichem
podle mých pranostik
se na Serváce
na kolejích otevírá ticho
galerie pro utkvělé obrazy
po špičkách
dobobtnalo ticho
velký třesk
mikrosvět roztočený
kolem hrnce sfazolemi
z předčasí
vyprávíš
jak slunce krátí stíny u Uluru
při vzhlédnutí
po stropě ubíhají stopy
z výšky
jsem na vlaštovce černým pasažérem
tak tohle to už nevybere. lekám se každou chvíli
i kluci doválčili čubrní jak krásně plachtí
se mnou radují se nad tím jak se mihla těsně před tabulí
z útržků
zakleknuté vpaměti
babky jednotící řepu
rok za rokem se vzdalují
ve stopách vodníků a víl
přes kopírák
na tom rozčíleném náměstí
hledala jsem cestu
na které po pár krocích uslyším svůj krokulička
vedla slepě zpátky do chvíle
prolínání
jako kámen
jenž se na povrchu do stran rozepsal
dna se dotkl
a přijal vodu do všech pórů
čekání na pytláka
spuštěné gilotiny žaluzií
další den
a z novu žádné světlo
na pozdravy slunci na chodníku
splav
stromy na hladině
rozfoukané listí halí
belíbroučku spi
mezi šípkybílí opožděnci kvetou
21.1.
Je leden. věta holá
jak zimní pole beze sněhu
Anežka prostovlasá
na skřivana volá
tátovi
s miskou hrachu o dům
zkoumámtvé oblíbené přísloví
odskakuje a padá
většinou do záhonů