Most

Pozdravuj most, na němž jsme spolu stáli,

pozdravuj bílý měsíc, co se na nás díval,

a taky cesty, které nás tam vedly,

a možná i slavíka, který by za dne zpíval.

Co myslela si řeka, když protékala potichu

pod nohama našima a my ji nevnímali.

Byla tma - my byli plni ostychu,

však ostychu nebýt, tak jsme se objímali.

Mít stroj času, vrátila bych vše zpět, tam,

kde to krásné něžně začínalo.

Náhle vše vypadá jak umrznutý květ

a není nic, co by jej zahřívalo.