Nejen čokoládu sežral pes

Přišli jsme domů

rodina chvíli celistvá

z procházky, kdy honili jsme marně

grošíky kamsi zatoulané.

 

Já místo nich utržila jen pár dalších lží.

A na zemi pod psem

ještě slastně hnědým

cáry z adventního kalendáře

jež jsem si nedávno jako svátost

od maminky pro své dítko nesla.

 

Její rtíky dychtivé

zbaštily jen z dvou okýnek překvapení.

A já, hloupá

pláču tajně na záchodě

volajíc zpátky ten čas

kdy mávla bych rukou

a běžela koupit nový

a pro jistotu radši dva.

 

Anetka, ten ďáblík bezelstný

mi torzo dárečku

ještě třikrát z koše přinesla

jak němou výtku

že já, slibující vše

pro dítě chtěné

poslední grošíky z kapes posbírané

za čaj a toaletní papír dala.

 

A tak uvařila jsem jí spoustu čaje

a ruličku papíru nechala po bytě rozmotat.

 

A slíbila, že ty třetí vánoce už budou jiné.

Já, naivní matka, věčně ubulená.

---