Nejlepší průvodce životem je Láska

      Když máte štěstí, je krásná. Každý ji vnímá jinak. Řekla bych, že vypadá jako taková malá nadpřirozená bytost. Pro někoho není důležitá a může ji vnímat jen jako obyčejný přelud nebo naivní představu. V mých očích je křehká. A vnímám ji jako kýčovitou růžovou bolest. Slyšíte? Právě se pohnula...

      Kdo v ní má štěstí, miluje ji. Když ji však ztratí dřív, než ji důkladně stačil poznat, může se stát, že ji na neurčito bude nenávidět. A když k někomu přijde pozdě a přistihne ho nepřipraveného, může ji nenávidět až do konce svého krátkého života. A já? Já neumím nenávidět, a proto si se mnou dělá co chce. Ještě jsem Vám zapomněla říct její jméno. Jmenuje se Láska.

     Někdo mi kdysi říkal, že nezáleží na tom jak vypadá, ale jaká je, jaké jsou její povahové vlastnosti. Po určité době jsem zjistila, že měl pravdu. To když jsem se jako malá holka vsázela s ostatními, že se s ní seznámím první a že se stane mou nejlepší přítelkyní. Závodila jsem s představou mít ji a pečovat o ni. Nepřicházela. A tak jsem se rozhodla, že ji musím najít a zjistit jaká skutečně je. Nenašla jsem ji, ale ona nakonec přece jen přišla. Objevila se nečekaně. Chcete vědět jaká byla? Nevím jak mám na tuto otázku správně odpovědět. Ale byla chvíli veselá, chvíli vážná, chvíli chladná... A pak najednou nebyla. Odešla stejně nečekaně, jako když přišla. Úplně se vypařila a já si myslela, že mi zmizela ze života. Jako by vůbec neexistovala. A když jsem ji opět mohla vidět a být s ní, dělala jsem, že ji nevidím. Protože právě ona to byla, kdo ukončil naše přátelství. A udělala to mlčky, nevšímavě... Jóóó, ani si už pořádně nedokážu vybavit, jak moc byla tenkrát vznešená. Všechno co dělala, dělala vznešeně.

       Na závěr bych chtěla jen podotknout, že jsem nedávno opět na okamžik pocítila tu známou kýčovitou růžovou bolest. Přišla jen na chvíli. Pozdravila a pak zase odešla. Ne, nechtěla jsem zapomenout. Chtěla jsem si ji pamatovat krásnou, protože právě taková ona skutečně byla.