VII. XII. MMIII Ne

no mnne sa naopak oveľa viac páči druhá časť. Tam to žije (poeticky, samozrejme)!!! Prvá je tak trochu všedná, zmysel dáva až tá druhá.... Je v tom všetko, sila aj irónia.... *

:O( tip

zvedavosť zabíja /koho ... ?/

ano, i tady se odvíjí příběh o kterém nic nevím, mám pocit že jakožto čtenář odhalím pouze jednu rovinu textu a druhá zůstane navždy zkryta, a věru je to příjemný a vzrušující pocit... (nebýt mé mrzké zvědavosti) (G)*

problém je v tom, že svoje výplody nikdy neupravujem, nech sú ktovieako bezcenné... i keď máš asi pravdu, mne sa zdá najsilnejší posledný veršík, pretože pramení zo silného momentu zažitého predchádzajúci deň /kt. bol zároveň aj humorný a absurdný/

Tady je problém v tom, že naprost skvělý je ten první verš. To ostatní už ho jenom rozplizává. Což takhle to vypustit a nechat tam jenom to? Třeba takhle: Nastal čas mezdi potratom a smrťou... Nebo vymyslet ještě jeden veršík, který by se k tomu vztahoval a dát ho před to. A z toho "Tvoj konkrétny obraz ma abstraktne bolí..." (protože to taky není vůbec špatné) udělat zas jinou básničku...