Život

Život – naděje nebo zklamání

     Každý, kdo čte, četl nebo bude číst tohle moje vylévání srdíčka, dostal krásný dar – život. Často si ani neuvědomujeme, že se jedná o dar. Prostě jsme si zvykli, že život prostě je. Každý jsme vznikli ze života a lásky pro život a lásku. Někdo tvrdí, že jeho dítě (jeho vlastní krev a geny) je pouhá náhoda, že ho ani nechtěl, pro jiné je to velký okamžik, protože se jim splnili sny. Já tvrdím, že děti a s nimi i život jsou dar. Dar, který jsme dostali od toho Nejvyššího a který nemůžeme dostat dvakrát. Nevěřím v reinkarnaci, ale věřím, že umírají jen těla, duše přežívají na věky. Jak bych jinak mohla mluvit se zesnulou matkou svého přítele?

Dobrá,dejme tomu, že jsme se shodli na tom, že život je dar. (A kdyby nebyl? Byl by jen náhoda? Výmysl někoho pozemského? Pak by i celá lidská existence, celá planeta Země byla náhoda. Jistě můžete oponovat evolucí… Ne, já nevěřím, že by se cokoliv stalo náhodou. Podle mě je vše řízené. Nad námi je Někdo, kdo řídí vše (Bůh Stvořitel). Samozřejmě mi nemusíte věřit. Už na začátku století uznávali, že každý má svou pravdu. Já vám nic nevnucuji, jen říkám svůj názor.) Tak znovu – Dejme tomu, že jsme se shodli, že život je DAR. Je to dar, který jsme si přáli? Jak ho máme přijmout? S nadšením, nebo ho máme s díky vrátit? Když ho nepřijmeme neexistujeme (že by se takhle daly vysvětlit potraty? Možná někdy jindy!), rozpadneme se v absolutnu a jsme zatraceni na věky.

Přijmout ho, znamená určitou svázanost. Jsme svobodní lidé. Rozhodujeme o sobě sami. Máme spousty svobody a také spousty způsobů, jak tu svobodu ztratit. Jaké jsou to způsoby? Třeba drogy – svážou tělo i mysl, pak je pro nás život zklamáním. Všechny své problémy házíme na svět. On může za to, že jsem nedodělala školu, že mě můj milovaný kluk nechal před oltářem samotnou, že nemám práci a tudíž ani peníze na nájem, že mě rodiče nechápou, že mi vše padá na hlavu… Těch důvodů jsou miliardy. Každý je cítí a chápe jinak. Pro každého mají různou důležitost; pro někoho jsou to blbosti, někomu to ničí život. Pak přichází na řadu hledání východisek. Kudy z toho všeho ven? Že by pomohly drogy, nebo si mám sáhnout na život? Co vyřeší moje problémy? Začíná přes, ze kterého nevíme kudy ven. Pak se objeví jedna varianta a hned je ta pravá.

Myslíte si, že k daru života jsme dostali i bezmoc a beznaděj? Ale ano dostali. Jsme svobodní lidé. Vše, co se odehrává v našem životě jsme si zavinili sami. Ano, je nad námi Stvořitel (Bůh), ale On nám dal svobodu rozhodnutí. Jsme jeho děti, ale spousta dětí nespatří svého nebeského Otec, protože ho ani nepoznají. A i v tom je svoboda. Každý máme v srdci kousek Boha. je jen na nás, jestli tu malou součástku najdeme a jestli budeme ochotni Boha následovat a přijmout ho do celého svého srdce.

Jen s Bohem je možno vést plnohodnotný život. On je naše radost, štěstí i útěcha v době zkoušek. On sám nás zkouší. On nás zná nejlépe, proto se o něho můžeme opřít a jít dál. Pak i naše duše najde uspokojení a místo v nebi /Božím království/. Proto žijeme v naději. V naději na lepší život. Ani mě neuspokojuje můj současný život. To není ani život, je to přežívání, ale já chci žít. Chci žít s Bohem v Bohu. Tak jak je mi souzeno.

I pro vás je naděje v Bohu. Samozřejmě záleží na každém, co si zvolí. Jsme svobodní lidé – byla nám dána volnost a vlastní názor. Využijte jich. Žijete jen jednou (a možná na věky).

Pár citátů závěrem:

     „K čemu je člověku, získá-li celý svět a přitom ztratí svou duši.“   Ježíš Kristus

     „Ten, kdo je živí, ví, že svět musí být spravedliví.“

Jiří Wolker, Těžká hodina

     „Protože nechápu, musím věřit.“                 J. B. Shaw

     „Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic není utajeno, leč aby vyšlo najevo.“                   Mr 4;32

     „já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mě.“                                Jan 14;6

Dík za vyslyšení

 Ffrruukkoo