Lhalo mi mé já

Když ptal jsem se sám sebe
jestli Tě mám rád,
mé vlastní já mi řeklo „Ne!“

Proč teď když jsem tu bez Tebe
a smutno je až zebe,
to vysvětlit mi nedovede

Pro polibek Tvůj bych přeběhl zem
možná i víc a když skončil by den,
jako netopýr noc bych proletěl jen

Tvá tvář je jakoby vyryta v mém zraku
však ne jako bolest co píchává v boku,
je čistá jak sníh, na sklonku roku

Ačkoli jsem myslel, že nebude to pravda
mám Tě rád a skrz mou mysl chřadnou,
tělo mé, duše i hlas

Toužím být s Tebou i když Ty asi ne se mnou,
sny se mi hroutí a představy blednou
v lásce se nehraje na cestovní pas