Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

jen tak

22. 12. 2003
2
0
1993
Autor
adrift

tohle se vám asi líbit nebude, ale potřeboval jsem se vypsat ze všech pocitů, které mě tížily. a vzniklo tohle. tak se ma mně nezlobte :)

ruka zbourala Řím, která ruka? proč? neměla důvod. ale stejně se to stalo. vidíš? jsi bezvýznamný.

 

viděl jsem:

krev kanoucí po tvářích.

lidstvo plazící se bahnem reality.

lidskou duši vznášící se nad zemí.

pauzu mezi vteřinami.

úškledek v zrcadle.

bolest a neštěstí.

 

zažil jsem:

válku dvou mysllí.

smutek po ránu.

vítání jara.

zimu beze sněhu.

tvář bez očí.

 

ten dům má

místo oken

oči.

 

a když tě pozoruje,

ve světle pouliční lampy,

nevíš co udělat s rukama.

 

zrodil jsem se do století

nenávisti.

 

nechte mne vydechnout!

 

nechte mne žít!!!

 

bezzubá tvář

vykouzlila úsměv

jako herečka z plakátu,

který visí před kinem.

její pohled pronikl do mého srdce.

v odpoledním dešti

jsem se zamiloval sám

do sebe.

a lékař tvrdí, že jsem

v pořádku.

a lidé tvrdí, že je

všechno v pořádku.

 

nesouhlasit. znamená vybočit.

být zamítnut

za

bouřlivého potlesku

společnosti.

 

když sníh spadne ze střechy.

nevíš kde začít.

ale je to špatně?

je to horší

než nevědět

kde skončit?

 

přijít o své přesvědčení

není zase takové neštěstí.

najde se druhé.

krčí se na každém rohu

jen ho zvedni.

do toho.

 

kritik uvidí moji

báseň a řekne:

šmejd.

 

neřekl jsem, že to není pravda

 

myslím na svoji babičku, v zářivém odpoledním slunci. to jsem ještě byl malý. skrýt se v jejím náručí bylo jako najít domov.

 

když tě někdo kopne.

omluví se,

tak jaktože cítíš bolest?

 

napsal jsem báseň.

 není nic moc.

   ale nemusím se nikomu zodpovídat.

     nemusím nic vysvětlovat.

       výpověď člověka je jenom jeho.

         tichý básník v noci pláče.

           nemít možnost napsat svou zpověď je jako nemít možnost mít rád.

 

zazvonil zvonek.

otevřel jsem a tam stála ona.

nejasná silueta

a říká:

dobrý den. jmenuji se vánoční pohoda. mohla bych dál?

a já řekl:

ale samozřejmě. už na vás čekáme.

 

a byla tu.

tiše seděla v koutě.

skleničku vína před sebou.

celý večer nás jen tak pozorovala

a pak se zvedla a odešla.

 

a my tu sedíme

a nevíme co teď.

díváme se na sebe.

                                    vše je pryč.

 

ale prosím

 

nechte mě být!

nechte mě psát!

nechte mě milovat!


sentire
15. 09. 2004
Dát tip
Obvykle ma také dlhé diela unudia v polovici... ale toto nie. je to iné, skvelé, výstižné. Úprimné a Tvoje... Veeeeelký TIP

adrift
10. 07. 2004
Dát tip
dík moc za tu kritiku. pročítám starší věci a potěšila jsi

angelik
17. 02. 2004
Dát tip
booožínku....nechápu místní kritiky, nechápu místní čtenost a tipování, nestotožňuju se, většinou se míjím ve favoritech a naopak. to, co jsi napsal, je nejen dokonalé přenesení pocitů na papír, toho návalu všech myšlenek a přetlaku slov, které se nedají vysvětlit, ale taky víc než intimní zpověď,mnohem osobnější než polovina mých fyzicky intimnějších. beze slov a s úctou***

katugiro
22. 12. 2003
Dát tip
šmejd dobré momenty líbí se mi jak píšeš

Vinki
22. 12. 2003
Dát tip
moc dlouhe ale da se

mirek
22. 12. 2003
Dát tip
docela líbí, jen ty dlouhé řádky bych přece jenom nějak zalomil

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru