Schizofrenie

Hrabe, hrabe ti,
dveře se každý den těžce rozletí.
Kdo to s tebou mluvil zvečera?
Dívka snad některá?
Ale kdeže;
to byli křižáci z dávné řeže.
Tak zase, ouha jsi to ty!
Schizofrenie - dcera samoty.

Hrabe, hrabe ti,
ráno ti biskup Cauchon posvětí.
Přijde Platon na večeři,
a Kant, Kant se zase rozláteří.
Schizofrenie zelené oči má.
Zelené oči, ta si tě nevšímá.

Zítra nemůžu, debata bude živá,
dojde Caligula, ožralý jako slíva.
Pascala se potřebuju zeptat na transmutaci kovů
a pak věřte, pak věřte mým slovům.
Schizofrenie zelené oči má,
se zacpanýma ušima.

Ne, jste mrtví. A oni vždy zmizí.
A tak vždycky přestojím kryzi.
Já nikdy nikoho neshodím ze schodů,
kvůli své touze, lidí nebo krásy obchodů.
Největší radost je tu moji -
                     -hydru dvojí
- představist tedy chtíč,
světa podstatu a jeho rýč,
tiše odsunout,
a tak ji ovládnout.