Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední den

06. 01. 2004
0
0
1345
Autor
Isaak

Poslední den

 

zavržení

 

 

Sedím, vedle sebe

střeva nějakého člověka,

ulice prázdná…

vzpomínám na muže,

který slyšel hudbu,

na ženu a jepici,

která sedla na její ret,

na dítě, které běhalo vánicí,

nalezlo šílenství namísto cesty zpět…

kdo z nich vyřkl tu sudbu,

možná někdo jiný,

možná ten kdo měl v oku střep

křivící i železné chrliče

na lidských hřbetech.

 

To sudba paliče

nešťastně narozených,

to poslední slova

na jeho rtech.

 

Vnitřnosti chráněné klášterní mříží

vyhřezly,

pod hrudí vykvetly

krvavé růže.

Mé tělo už nic nezmůže,

snad jen válet se,

tiše válet se

v tanci prachových smítek. 

 


Isaak
07. 01. 2004
Dát tip
Spíše to vzniklo ruku v ruce se stavem,z čeho,to se neptej,ale trvám na tom..

Tak jo.

Ta různorodost jednotlivých obrazů.... Působí to dojmem žvýkačky, natahované na efekt. Krev, střeva, válení se v prachu - a stejně to nefunguje.

Isaak
06. 01. 2004
Dát tip
nepochopil ji to,snad někdo jiný.nemělo to působit efektivně ve smyslu krve,střev...

Svět je zlej, co ?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru