Oříšková

Oříšková

Když se narodí malé dítě,

je jako jadýrko z vyloupnutého ořechu,

Osud ho zaplétá do své sítě,

nemá vždy ustláno na mechu.

Jak lidské jadýrko pomalu dospívá,

poznává život, dostává rány,

spoléhá na sebe, nic jiného nezbývá,

nemůže do smrti držet se mámy.

Začíná kolem něj narůstat skořápka,

tvrdá a vrásčitá, často ho tlačí,

život už není, jak v dětství pohádka,

skořápka svírá, jak klepeta račí.

Na tenhle oříšek nestačí louskáček,

i když má čelisti z kovu,

platí na něj láska, úsměv, bílý obláček,

nejde to násilím jak v kamenolomu.

Vezmi ho do dlaně, zahřívej dechem,

pohlaď mu skořápku, oblož ho mechem.

Skořápka z jadýrka sklouzne pak sama,

jak saténová košilka z hladkých ramen,

v té vlídné dlani cítíš se doma,

jak v rodné chalupě u teplých kamen.

Něžná duše oříšku je zase šťastná,

už jí nic nesvírá, má zas chuť žít,

rozbitá skořápka leží tu prázdná,

každý chce u sebe svou lásku mít.