Bratrstvo stříbrné dýky- v dolech

V dolech

            Dost málo stačí k tomu, aby člověk zemřel. Jeden úder lopatou je stejně vražedný jako dýka v zádech. Krumpáč v rukou silného dokáže být stejně nebezpečný jako jed v rukou vraha. Vald o tom mnohokrát přemýšlel. Jeho spoluvězni smrděly pachem smrti, každý den někdo z nich zemřel rukou svých bratří, jídla bylo žalostně málo a práce v dolech na stříbro mnoho. Za těch 5 měsíců, kdy neviděl denní světlo a čas jim odměřovalo střídání směn v dole, zemřeli všichni, kteří s ním upadly do zajetí. A Valdův čas se také blížil, usilovná práce zvětšila jeho svaly a nebezpečné prostředí zostřilo jeho smysly. Dokázal vycítit nebezpečí a čelit mu. V temnotě jeskyně ve které je drželi Yuan-ti se jej několik mužů pokusilo zabít, nepovedlo se jim to a zbytek vězňů začal uznávat jeho autoritu. Autoritu pocházející z moci silnějšího nad slabším.

            „Valde, přivedli nové vězně.“ Pošeptal mu Jodar.

            „Budou problémy Jodare,“ dodal celkem zbytečně Vald.

            „Vím Valde, ale nic co bychom nezvládali.“ Jodar svá slova podpořil mocným zapnutím svalů a na hrudi mu vystoupili mohutné pletence svalů.

            „Po směně to vyřešíme.“ Odpověděl Vald.

            Yuan-ti zahnali pracující muže zpět do jejich páchnoucí jeskyně a nešetřili při tom ranami bičem. Když přišli do absolutní temnoty své jeskyně zarachotily mohutné dveře za nimi.

            „Světlo!“ zakřičel Vald a počkal než jeden z mužů rozsvítil pochodeň, kterou odcizil ve vnitřní chodbě. Rudé světlo pochodně ozářilo mohutný prostor v celé jeho velikosti. Počet mužů naskládaných vevnitř převyšoval stovku. Nově příchozí stáli u severní stěny v hloučku a snažili se tvářit odhodlaně, ale odvaha jim z tváří mizela vzdáleností, kterou Vald ukrajoval svými mohutnými kroky.

            Zastavil se čtyři kroky před mužem, který vystoupil z hloučku a byl připraven vyjednávat za celou skupinu asi dvaceti mužů oblečených do špinavých košil a stokrát sepraných kalhot. Přestože jejich vzhled působil přímo úděsně, pod nánosem špíny se dali vyčíst svaly získané jedině dlouholetým výcvikem se zbraní a rozhodně zde byli náznaky vojenského chování. Muž který stál před nimi se tvářil jako jejich kapitán, stál široce rozkročen a ruce složené křížem na hrudi.

            Vald se spolu s kapitánem chvíli upřeně pozorovali. A poté Vald promluvil jako první.

            „Jmenuji se Vald Ashalson a jsem tím čemu by se dalo říkat kapitán zdejších vězňů. 

            „Těší mě, já jsem urozený pán Fallyd. A toto jsou mí družiníci, byli jsme posláni do dolů jako trest za vzpouru proti Ildoolovi pánu Cormyru.“ Když říkal tuto větu jeho obličej se zahalil opovržením, které by dokázalo i zabíjet.

            „Král padl?“ vydechla stovka hrdel najednou.

            „Ano přátelé, a ačkoliv se jeho tělo nenašlo o jeho smrti nejsou žádné pochyby, opevnil se ve svém paláci a spolu s palácovou gardou vzdorovali tři dny téměř desetinásobné přesile, desítka proti stovkám Ildoolovým věrným. Byl to velký boj a jeho činy jsou navěky zapsány v našich srdcích. Když bylo jasné že útočníci prolomí všechny ochrany, oblékli se do nejskvostnějších brnění, která měli, tou dobou žili jen tři. Glond, Azoun a Zaknafein. A vyšli na královský dvůr, a tam svedli závěrečnou bitvu. Padlo mnoho nepřátel, ale po čase je přesila začala udolávat a v tu dobu král zmizel spolu s bojovníky.“ Fallyd si oddychl a trochu se pousmál, pochodeň začala pohasínat, neboť již ve chvíli kdy ji kradli tam byli poslední zbytky.

            „Ildool, ta Marsamberská svině ho prohlásil za mrtvého, ale my víme že se vrátí a všechno mu vrátí.“ Pochodeň zhasla.

            „Urozený pane Fallyde, nepozastavuj se nad ztrátou světla v těchto temných dobách informace, které nám přinášíš jsou jediným zábleskem poznání co se děje nahoře.“

            „Ano budu pokračovat. Ildool má k ruce jakéhosi agenta, který zbyl z Bratrstva stříbrné dýky. Jen nemnoho členů tohoto spolku přežilo první dny panování Ildoola. Ti, kteří měli to štěstí se schovávají po světě. O tom agentovi se říká, že je rychlejší než sokol a vražednější než červený drak. A mstí se způsoby, o kterých je lepší nemluvit. On vyřídil královy bratrance v pevnosti na východě a severu země, veleli téměř polovině všech Purpurových draků. Zmatek, pánové jaký nastal, dosud naše země nezažila. Ildool převzal zemi jako zralé jablko, naši spojenci nejenže nezasáhli, oni z toho těží. Dokud se naše říše zmítá v krizi vydělávají ohromné peníze. Ildool vládne železnou rukou a drtí jakoukoliv opozici. Kdo se mu postaví, druhý den zemře.“

            „A jak to že ty žiješ?“ přerušil jej Vald.

            „Proč? Z milosti a rozmaru, na poslední chvíli byl můj rozkaz k popravě odvolán a všichni muži se mnou posláni do vyhnanství sem do stříbrných dolů královny Salmissiry.“

            „Vyprávěl jsi dobře můj pane. Vítej mezi námi a buď naším hostem, místa je zde dost.“

            „Děkuji ti Valde Ashalsone.“

            „Mě neděkuj, za všechno vděčíme královně Salmissiře.“ S hořkým tónem dodal Vald.

Po chvíli jim vyčlenili dostatek místa, aby si Fallydovi muži mohli udělat pohodlí a přestát chvíli, kdy se nepracovalo. Hovor mezi nově příchozími a starými vězni brzy utichnul a místností se neslo jen neklidné chrápání.

Přesto Vald nemohl usnout, stále počítal počty královniných mužů a jejich sílu. Na ostrahu vězňů byl vyčleněn jeden ozbrojený Yuan-ti na každých deset pracujících vězňů, Najednou pracovalo vždy 70 až 80 mužů, jediné co zbývalo bylo přemoci 8 Yuan-ti a poté uprchnout, plán dávali dohromady s Jodarem celých čtrnáct dní, než si byli naprosto jisti, že vyjde.

Ve chvíli kdy je odvedou na pracoviště a rozdají jim krumpáče a lopaty, můžou zaútočit na své strážce s obrovskou přesilou. Pokud je zabijí dostatečně rychle aniž by varovali kohokoliv jiného, osvobodí ostatní a společně se probijí přes bažiny do Cormyru, ne Cormyr ne, čím více o tom Vald uvažoval tím více se mu jeho plán zdál založený jen na pouhé intuici a náhodě. Ne rozhodně tam nepřidá další náhodný faktor, musí utéct směrem k Sambii. Tam naleznou pomoc jistěji než v Cormyru, zmítaném občanskou válkou. Zbývá poslední věc, kdy to začít?

Zítra bude dozajista ten nejlepší den, muži dnešní noc nepracovali, budou odpočinutí a navíc dostali nenadálé posily válečníků barona Fallada. Takže zítra….

následuje bratrstvo stříbrné dýky - útěk