Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeseň...
17. 01. 2004
2
0
1561
Autor
lilinka_w
Smutné kostolné zvony
a suché lístie vo vetre,
jesenné slnečné lúče.
Ja od tvojho srdca dávno už stratila som kľúče.
Už ich nemám,
nepatria mi.
A možno ani nepatrili.
Prepáč,ale takto to cítim práve v tejto chvíli.
Na pavučine utkanej z lásky vzduchom sa plaví jeseň.
Potichu si pospevuje svoju chladnú pieseň.
Pieseň o nás a o tvojej zrade,
o studenej zime a o nálade
ktorú sebou prinesie.
O smútku,ktorí príde s ňou,
o láske čo opäť prehrala boj s hmlou...
Aššurballit
21. 01. 2004Aššurballit
19. 01. 2004
...moc dobře rozumím na jakých kořenech je to vystavěný, ...a takový ty klíče od srdce a podobný pavučiny jeseň.. to už tady bylo a když podobný věci čtu tak často---připadá mi to, že se tomu ani básnickej obrat říct nedá
posledný řádek je moc pěkný.
nesmutni. lásky přicházejí a odcházejí. ta pravá může být ale jenom jedna. a ona přijde. věř tomu ;)