Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž nehledej...
18. 01. 2004
2
0
1244
Autor
Sophia_
Že by náhlé pomatení smyslů?..Hm, asi tak nějak:-)
Mořský příboj ze slz a taky doufání,
Slunce co přešlo od západu na jih a nezahřálo,
Tisíc bezúčelných myšlenek i tvoje vlastní já.
Snad už to nehledám…
Nejasnou vzpomínku ukrytou ve světle lampy,
Podivnou hříčku osudu, který asi nepoznám,
Mlčící soumrak nejjasnější hvězdy a svobodu větru,
Snad už taky nehledám…
Polibek Múzy, co utekla dřív než jsem napsala první řádku,
Radostný výkřik zrůd prchlých z inferna,
Dotek tvých rukou a hlas co mi našeptal -
Už nikdy nic nehledej, má krásko…
Kolega:Díky za rady, vezmu si je k srdci, ale nezapoměň, já přeci poezii nepíšu;-))
navzdory_čtenářům
18. 01. 2004
navzdory_čtenářům:Myslím, že jsi pochopil správně.Sama netuším, proč vyznívá tolik smutně, ale možná to bude tím, že ani život není jen černý a bílý..
zuzuzu:Děkuju:-)
Poslední strofa je fajn, jen poslední slovo: krásko bych vynechal, stejně jako všechny tečky na konci veršů, většinu čárek a už to bude báseň, ju? :-)