Nejen noční hudba

Struna se chvěje,

tón její hladí,

píseň svou pěje,

kouzlem svým svádí.

Na oči závaží,

na duši něhu,

do snu mě unáší

prach z bílého sněhu..

A tak ji naslouchám

a čas je mi cizí,

její tón neustává,

ikdyž sny mizí.

Ráno se probouzím

 zas s její hudbou,

pak den svůj okouzlí(m)

 novou sutbou..