Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZniceny zivot
25. 01. 2004
4
0
510
Autor
Novinha
To muj zivot polamal se.
Prosla tudy boure
a ja ted sedim
a svuj zivot znovu dohromady lepim.
Rozbila se vaza,
strepy jsou vsude.
Mozna najdu dalsi strep
v tobe.
Znicily se plachty,
potrhane cary ve vetru lovim.
Nechci te nechat jit,
stejne jako ty plachty
i tebe chci dohromady sesit.
Sbiram kusy tveho stezne,
stavim znovu baldachyny tvych rukou.
Dohromady skladam kosti,
oci ti rozjiskrim.
Nad mym pocinanim vrany krouzi,
ony uz vi, co ja si nepripoustim.
Me osud tu zanechal,
vsak tebe sebrala smrtka.
Mela bych tve telo nechat vranam,
misto toho tu tve zbytky hyckam.
"Nad mym pocinanim vrany krouzi,
ony uz vi, co ja si nepripoustim."
Neviem, čo povedať - možno toľko, že dúfam a prajem Ti, že okrem vrán sa (Tebe neviditeľne) blížia aj iné lietajúce tvory a že tie sú prísľubom niečoho lepšieho, ako prežívaš. :-)
Není co dodat. Ztráta vždy bolí a člověk se jen tak lehce nevzdává toho, co nadevše miluje.