Samota.

zase...je to o tvojom vlastnom prístupe k svetu...ale veď som ti to už písala, nie?

Noo...myšlenka dobrá, i když už docela známa, řekla bych... Ke zpracování...no dost se mi nelíbí rým srdce/ruce ale to k Vám/nedoufám zase nejni špatný...

Nepochybně... tím že rozdáváš radost lidem okolo sebe. A radost nemusí nutně znamenat veselost, ale prosté štěstí, odvahu, podporu. Hodně štěstí, Kvasinko...

Kilgore Trout kdysi napsal povídku, která byla dialogem mezi dvěma kvasinkami. Pojídaly cukr, dusily se ve vlastních výkalech a diskutovaly při tom o smyslu života. Vzhledem k jejich omezené inteligenci jim nikdy nepřišlo na mysl, že vlastně vyrábějí šampaňské. (Kurt Vonnegut ml.: Snídaně šampiónů)

Chci tím říct, že ikdyž zdánlivě nemáš žádný cíl, o kterém víš, přesto můžeš být užitečný...

Bohužel, ale dala mi víc, než si myslíš. Snad zase někdy někde...

Tomu rozumím a samotnému se mi to občas stává, byť tu náladu většinou nepromítnu tak silně, ale chci shledat naději, světlo na konci tunelu. Když si teď tak přečtu tvůj prolog, shledávám, že vidíš naději a hlavně hledáš....

Tak to vypadá na konec naší debaty... :))

Zase jen uhýbáš...Skrýváš se v obraznostech a metaforách, ale o ty tu nejde. Proč ta bezvýchodnost a prázdnota? Člověk si má přeci užívat každého dne a radovat se z maličkostí....

Vždycky se nemůžeš jen radovat... Někdy se prostě zastavíš a zjistíš, že jsi uprostřed samoty a prázdnoty, ale jsi unavený a tak si sedneš a púočkáš tam... Nikam jinam se Ti nechce, prostě si jen sedneš a napíšeš báseň... Víš, že tam nemůžeš zůstat napořád, ale v té prázdnotě nic jiného nevidíš... Nevidíš ani tu cestu... Ale za čas se zase zvedneš a jdeš dál... Někdy je fajn jen tak posedět, bez cíle, bez cest, uprostřed svého vlastního žalu...

Mám ten dojem, že jenom kličkuješ... Z toho, cos psal výše vyplývá, že nechceš hledat ("...Možná mi přijde vše zbytečné")...

Všechno se mění.... Někdy ale není potřeba jen hledat, někdy je potřeba se zastavit a odpočinout si...

Pokud nemáš cíl, a jdeš po cestě, o které víš že je špatná, je to špatně...

Proč? Třeba skrze ni se dostanu na tu správnou... Když nevím, kde ji hledat, tak musím zkoušet vše...

Vždy jsou možnosti, jen chtít je vidět...

No, ale když je nevidíš, tak si je nemůžeš vybrat...

To je ale bludnej kruh... a jak jsem už napsal, jde o to chtít vidět. Není-li ochota, nelze se z toho vymanit.

Ale neznámená to, že to je špatně....

Cíl i cestu si lze vždycky zvolit...

To ano, ale né vždy máš na výběr z různých možností...

O to se s tebou nepřu, ale je-li tou cestou beznaděj...

Někdy si cíle nevybíráme a jedou s nadějí směřujeme k jednomu a skončíme u druhého...

Tip ya to, že to vystihuje moji momentální náladu.....

A o co se tedy snažíš, co je tvůj životní cíl?

Musíme se pořád o něco snažit? I cesta může být cíl...

Kdo říká, že se snažím něco řešit...

Utápět se v žalu nic neřeší, vím, že to zní krutě, ale mluvím z vlastní zkušenosti...

Píši jen jak to cítím...

A jsi si jistý, že to není zbytečné? (myslím ten pocit, ne psaní...)

No, kdyby mi to přišlo zbytečné, tak... Ikdyž nadruhou stranu mi možná přijde vše zbytečné...

Nemůžu si pomoct, ale ze všech tvých děl, ale zejména z těch poslednich vyznívá bezvýchodná beznaděj. Mám rád smutek a jemnou melancholii,ale tohle už je silnej kalibr...

Trapátko krapátko.

nejhorší ale je,když tě obě samoty štvou - nemáš koho obejmout atd.no nic....

Právě...

budu znit asi hrozne krute a necitne, ale kazdy mame, co si zasel...

Já vím a je to tak dobře, ale vezmeme na sebe tu odpovědnost nechat někoho samotného... Když je člověk sám je to asi ten nejhorší pocit jaký znám.

Znam takove porekadlo. Je lepsi byt stary a chudy, nez stary a bez pratel....:-)

Nebo mít přátele, kteří tu nejsou..

Asi máte pravdu obaja. :-) "Nebo mít přátele, kteří tu nejsou.." to trochu tiež poznám , aôle zase v tej chcvíli som našla priateľov, ktorí tu skutočne sú. A navyše - pre každého takého je i opačná cesta: byť priateľom niekomu, kto je sám. A ešte: možno je to o tomto: môj otec bol veľmi obľúbený, kým neochorel veľmi vážne - rakovina a ľudia sa mu začínali vyhýbať. To nebola chyba mojho otca - to bol strach ľudí. Ako unesú to, že je tak chorý.

Koukám že samotou trpí čím dál víc lidí,nebo si ji lidi spíš uvědomujou kvůli Valentýnu.T

samota mam nejradeji, mozna proto, ze jsem si zvykl a prizpusobil se, mozna mi nic jineho nezbyva a tak si to namlouvam, ale byt sam je dosti lepsi, nez poslouchat prazdne tlachani pseudopratel...

Tragicus....ja jsem taky rada sama. Ale ono je rozdil byt sam a byt mlady. A byt porad sam a byt stary...

Miluji svoji samotu a skoro žárlivě si ji hlídám. Ale je fakt - že je zase okruh lidí, kde se mohu zahřát - když chci. :-)

Když jsem se na toto téma bavil minulou noc na chatu, tak mi bylo řečeno, že je rozdíl mezi samotou fyzickou a duševní. Ta fyzická může být i příjemná, ale ta duševní Vás rozežírá zevnitř.

to je pravda....ale taky zalezi na tom jak je ktery jedinec v rovnovaze. Kdyz je sam sebou spokojen, ma se rad, tak je rad i po dusevni strance sam se sebou, protoze to pak muze treba meditovat nebo lepit znamky do seznamu....:-) . Kdyz se clovek citi dusevne sam, tak to znamena, ze neco neni v poradku a musi se uvest do rovnovahy. Nekdo to zvladne sam, nekdo se to uci pod dohledem mentora, nekdo chodi k psychologovi, nekdo to probira s prateli....nekdo se s tim trapi...:-)

A zase smutek, tady na tom Písmákovi se nedá přečíst něco veselého:) Ale znám samotu, takže vím, o čem píšeš! A neboj, nikoho samotného nebudu nechávat!!!

Zkus Básně K. d. Kaprioly - autor Thurin.