Lásko...

Roztříštěné světlo, co ukazuje kolik času už uplynulo

pohled na kalendář, který mě nejspíš vyděsí

rumová pralinka cos položil na stůl a k ní dal vzkaz –

„Lásko, zamkni se v pokoji.“

Monotónní zvuk roje mechanických včel

polibek chladného povětří před zavřeným oknem

pár tahů štětcem na bělostném plátně a slova znějící mi v uších –

„Lásko, zamkni se v pokoji.“

Na tváři mě ještě pálí vzpomínka na včerejší večer

otisk prstů na předloktí šklebí se jako memento

pohled očí zaprosí a ty křikneš s němou výhrůžkou -

„Lásko, zamkni se v pokoji.“

Klíč zachrastí v zámku a já se zase ukryju

kolem sebe postavím bariéru z úmluv

rychle tě obejmu bez ptaní a zašeptám –

„Lásko, radši se dnes zamknu v pokoji.“