Všechny krásy světa

a Řím s rozbořeným Koloseem.

Avalon z anglických mlh se noří

a schody k Akropoli zavál prach.

A v mé zemi jediný div se tkví

jsi to ty, lásko jenom ty.

V Africe jsou sochy tesané z nefritu

a v Indii paláce slonovinové.

V mé duši dva smaragdy nejcennější

a slzy z tmavorudého jadeitu.

Jsou to tvé oči plačící, nejkrásnější

a dražší než zlato - vlasy jantarové.

Z klenotů jediný je praví,

ten co na duši si nasadím

a co nikdy nezrezaví

co ho nikdy neztratím.

Benátské diadémy září

na hrudích vznešených paní

a ulice města jsou plné tváří

a na katedrále Notterdamské

se slétl sabat vraní.

Bíle zdi Jeruzalému,

zahrady Wellšské

jež rozzáří se brzo k ránu

ty všechny leží ve tvém stínu

když se usmíváš.

A prsteny s rubíny,

koruny ze zlata

v ulicích Verony

jež stříbrem je pokrytá,

pohasnou ve chvíli

kdy vkročíš ty měsícem oděná

na její dláždění.

Vysuté mosty Berlínské

a stověžatý Londýn

a chrámy slunce Athénské

jen slabým odleskem jsou krásy

jež neseš v sobě ty.

Oxfordský pomník padlých

a hroby neznámých vojínů

Krylova bysta na ulici v Kroměříži

a tolik růží v parcích zvadlých

u nohou slavných hrdinů

a lodí stovky jež na Balkán míří

a mění se v trosky.

Jen ty jsi smutnější když pláčeš

než všechny smutky světa.

Artézské studny hluboké

a vysoké štíty Himalájí.

Saharské pouště nezměrné

jen tvoje duše je větší

než lesy jež v Norsku mají.

Pekingské paláce z mramoru

a Šaolinské chrámy.

Svatyně na štítech Andoru

a pověstné smragdové brány

z Elysejských polí.

Jen tvoje oči jsou tajemnější

než střechy Atlantidy.

Dívky jež chodí po nábřeží

jimž dal Seifert jména

a slova jež světem běží

vyplakaná v očích od Verlena,

jen jeden verš je krásnější

než všechny básně světa.

Je to každá, každá tvoje věta.

Až zeptá se mě někdo

zda již jsem spatřil všechny krásy světa

pak povím mu o tobě …