Otrok vášně

Poprvé jsem ji viděl v supermarketu. Měla skvostné tělo, rozpáleně se lesklo mezi regály a já každým mým pórem cítil, jak mě bytostně přitahuje. Nebylo možné si nevšimnout vyzývavého výrazu a dokonale ladných křivek. Byl jsem zcela okouzlen a ztracen pro jakýkoliv jiný vztah. Doslova celého mě pohltila její krása a vášeň, se kterou mi dávala najevo, že i ona touží po mém objetí.

Byl jsem však nesmělý. Nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slůvko, natož abych se k ní příblížil, oslovil nebo se jen tak lehce dotkl její hebké šíje.

Jak říkám, byl jsem ztracen.

Chodil jsem pak často do toho obchodu, bloudil mezi regály s potravinami a doufal, že jí opět potkám. A potkal jsem. Každý den jsem jí poté vídal, ale nikdy jsem v sobě nenašel sílu a odvahu učinit ten rozhodující krok. Trápil jsem se. Trpěl jsem jako zvíře.

Až jednou se to ve mě vzepjalo, odvaha zvítězila a já se pokusil o první kontakt. Vše šlo tak hladce. Byla vstřícná a já se několik hodin těšil z její přítomnosti, oddával se vzrušení, které se mě zmocňovalo při pohledu na ni. Touha, týdny neukojená, ve mě ještě více narůstala a narůstala.

Pocit štěstí, který mě ovládl, když vstupovala do mého bytu, je slovy nepopsatelný. Začal jsem se pomalu blížit k cíli. Laskal jsem jí pevné tělo, nasával její vzrušující vůni a pak konečně nastal čas, kdy jsem mohl ochutnat...

A víc, a víc....do konce. Až byla úplně prázdná.

Když jsem se ráno probudil s bolestí hlavy, ležela vedle mě. Vypitá láhev Finské vodky. Odpad čekající na úklid...

Teď jsem znovu v léčebně....