Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prokletí...

07. 02. 2004

1111

Autor

Sophia_

...Peklo, ráj, láska, hřích, milování...všechno mi to až moc splývá...ale kde je odpuštění?

Pošimrám tě pírkem z křídel bílých havranů

k nohám ti složím vítěznou prohru

do sklenky k přípitku nasypu sůl

a pak tě prokleju za prvotní hřích

Pro oči slepotu, na rty zas závaží

spočinu bez hlesu vedle tebe

pohled se odvrátí nic víc už nechceme

pohlaď mě chladnou dýkou

Není už cesty, jenž vedla by nazpátek

dík mně jsme na věky prokletí

jdem ruku v ruce bez naděje na spásu

kolik let hříchu nám ještě zbývá...?

Navždy_Tvůj

08. 02. 2004

Dát tip

3/5 má to krásný nádech, ale něco málo tomu chybí...tady bych možná uvítal rým

mně tam tomu chybí trochu víc toho smutku....vět jako "a pak tě prokleju za prvotní hřích" "pohlaď mě chladnou dýkou" by tam určitě mělo být víc - to k formě, ale jinak to něžné je a od srdce to jde....*

Sophia_

08. 02. 2004

Dát tip

Navždy_Tvůj:Nad rýmy možná do budoucna zapřemýšlím:-) Dracula_:Díky za tip. A že by to chtělo trochu víc temna? Přečti si mé jiné básně, jsou temné až moc, zkusila jsem tedy do této dát o maličko víc světla, ale asi máš pravdu, že temnota mi sedí víc:-)

Kolega

08. 02. 2004

Dát tip

kolik let nám ještě zbývá po cestách hříchů? ... by se mi líbilo na konci. Navždy Tvůj má v podstatě pravdu, ale nádech je povedeně zachycený. Slovo dýka ti sice nepodtrhuje myšlenku, ale za celek mohu dát tip. :-)