Bastet I.

Poslední sluneční paprsky se dotkly hladiny řeky a za chvíli se již slunce schovalo za růžové hory Údolí. Temnota noci přehodila svůj plášť přes zemi Khémet,jako neviditelnou ochranu. V horách na západu se mihla tmavá postava, zdatně klopítající na příkrých skalách, jež se neustále bortily i pod tak malou tíhou mladého děvčete.

Bastet byla dcerou jedné z těch žen, které se prodávaly v krčmách poblíž Nilu každému,kdo dobře zaplatil,ať měděnými kroužky či džbánem kyselého vína. Když se narodila, v prachu a špíně, uložila ji její matka do košíku,jež měl nahradit postýlku. Když se druhého dne ráno probudila, našla novorozeně spokojeně spát vedle obrovské zrzavé kočky. Bylo to bráno jako znamení, a proto děvčátko dostalo jméno po kočičí bohyni-Bastet. Bastet brzy osiřela, matka se jednoho dne poděla neznámo kam, snad podlehla hlasům pouště. Dítě tedy zůstalo samo a hledalo obživu,jak jen to šlo. Pak se Bastety ujala stará porodní bába, která ji naučila ženskému řemeslu. Bastet byla celkem šikovná, takže neměla nouze o rodičky, zvlášť mladé ženy, ji podobného věku, se svěřovaly do její péče, neboť cítily určitou spřízněnost. Ale za vlády toho, jehož jméno se nesmí vyslovit, byla země zmítána občanskými válkami a nepokoji. To mělo i své následky a tak nejenom porodní báby, zasvěcené jinému božstvu než mocnému Atonovi, přišly o práci. Bylo mnoho těch, jež přijali kacířského boha za svého, ale Bastet zůstala věrná své kočičí patronce. Za chvíli neměla co jíst a pít a začala krást. Drobné krádeže ve městě ji nevynesly mnoho peněz, a tak ji hlad vyhnal do Údoli mrtvých.

S úspěchem se vyhýbala strážím, jež měly za úkol střežit klid nebožtíků a chránit jejich poklad před nenechavci. A o to Bastet šlo. Lákalo ji bohatství ukryté nazmar v hrobkách vedle mrtvých. Ona potřebovala zlato víc než oni, oni byli mrtví, Bastet potřebovala zlato, aby přežila. Z dálky se ozval štěkot šakalů, kteří vyhrabávali z písku těla chuďasů, kteří byli pohřbeni v poušti. Mnozí lidé neměli peníze na to, aby si zaplatili výstavbu hrobky,mumifikaci a výzdobu. Tak se tedy nechávali zahrabat v písku, sucho a horko dokonale konzervovalo jejich tělo, ale písek nechránil jako kámen před znesvěcením...