Cestou na Venuši

*

Jsem z Marsu a Venuši Tvé věřím je silná a dovede zbořit můj Řím Svůj bod si v tom vesmíru najdeš pak,v klidu, mne opět tady najdeš A vše při starém zůstává........ BARBAR*

Já nemluvil o tvých pocitech... o důvodech proč chceš něco ze sebe vyjádřit... já si vzal ten text a konfrontoval jsem ho se svými estetickými nároky na poezii...

Vpořádku. Já jsem také neútočila na tvůj názor. Vím, že jsi nemluvil o PROČ, ale o JAK. Proto jsem se jen pokusila některá ta JAK, která jsi zmínil, vysvětlit. Proti tvému názoru nic nemám.

Chjo ...

no, chjo, to asi netušíš, co znamená, já taky příliš ne. Líbí se mi. Klasická.

Hmm... to zní? nadějně... ale zbývám mi stále mista na vytvarování... perspektiva i tvá zbytečnost * ale jak to pokračuje... tak nějak strašně moc obvykle... nebo s tím, že jsi nahoře?... to je takový obvyklý... na kole rumpálu hvězdných mlhovin držadlo odlétlo ---to mi třeba nepříjde moc obratný... a komety si vpletly do vlasů mou duši ----ach jo... zase duše... rukama létavic snažím se dosáhnout hranici obzoru nic* ne a ne nalézt tečnu vedoucí na Venuši --------to už je trochu jeté... ale přesto asi pěkné... ---------------------------------------------------------------------------------------- tip za obzor nic

Dík za rozbor. Víš, to nahoře a dole tam má své určité místo. Představ si, že se zbavíš toho, čeho už jsi měl tak akorát dost, prolétneš černou dírou a jsi na druhém konci vesmíru, prostě jinde, ale evidentně v prostoru, kde nahoře ani dole neexistuje, nemáš ani jistotu, ani pevný bod. "Dejte mi pevný bod a pohnu zeměkoulí." Ale kde ho vzít, když jediný pevný bod (klika rumpálu) zmizel. Ta duše je fakt jetá, ježe jsem tam tak dlouho, že už ji komety stačily vplést... A v té nejistotě na nový vztah (trapně Venuše) ne a ne dosáhnout. Jsem se rozepsala, ale prostě si myslím, že tam ta slova mají své místo a oprávnění.