Mrazivá zima

Mrazivá zima

Stojíš, do tváře ti vane studený štiplavý vítr. Před sebou máš bílou step kde tu a tam vylézá ze sněhu větrem ošlehané pruty kdysi zelených keřů. Zima je k nevydržení, prolézá teplé oblečení a ruce jsou jako pořezané stovkami žiletek. Ale vidíš svůj cíl. Přes chuchvalce poletujícího sněhu se v dáli rýsuje mohutné pohoří. U paty se táhnou husté zasněžené lesy, ve kterých tě čeká skrovný srub. Pomyšlení na teplý hořký čaj dodává nohám novou sílu, která je v této divoké zemi nejdůležitější. Tu a tam se v dálce ozve šílené zakvílení lámajícího se větru o ostré hrany ledu. Musíš si pospíšit, Slunce se již pomalu sklání těsně nad horizont. Ale již víš že jsi moc daleko a za světla do úkrytu nedorazíš. Od severovýchodu se valí hustá mračna která s sebou přinášejí hrozivou temnou bouři. Běžet nemůžeš, zavazí ti rozměrné sněžnice bez kterých by ses bořil hluboko do bílého sněhu. Dáváš do svých nohou poslední zbytky pomalu odcházejících sil. Ale je jasné že se k onomu cíli stejně nedostaneš dřív než tě zastihne bouře. Zachvacuje tě hrůza. Není kam se ukrýt, nezbývá nic než doufat a modlit se k bohu. Černota je blíž a blíž, kdežto ty jsi pořád stejně daleko. Hluboko za sněhovou clonou se ozývá dunivé vlnobití vzpouzejícího se moře o vysoké útesy ledových ker. Samota, najednou tě napadne jak jsi sám, triumfální pocit svobody se mění v hrůzostrašný pocit bezmoci v téhle nemilosrdné zemi ledu. Odkud příroda dávno stačila vyhnat poslední zbytky člověka. Když se náhle odněkud ozve temné zabručení. Jdeš dál, najednou to z ničehož nic  přišlo. V pár okamžicích se kolem tebe strhla taková bouře že si připadáš jako by tě zavalila lavina. Není vidět na krok a silný stupňující se vítr si s tebou hraje jako z papírovou loutkou. Když v tu chvíli se v pravo mihne jakoby temný stín čehosi. Pomalu ti z hrůzou začíná docházet co se děje. Když v tom jediném okamžiku ucítíš prudký a náraz do horní poloviny těla obrovskou tlapou mohutného zvířete. Rána tě srazí do ledového sněhu. Náhle se ozve zuřivé zařvání. Jenom cítíš jak se ti ostré zuby zařezávají do tvé levé paže. Poznáváš ho je to medvěd, nejsilnější z nejsilnějších. Celé tvé tělo drtí obrovská váha medvěda. Medvěd se zakousl do tvé šíje odkud cítíš jak ti tryská krev v tepavých intervalech. Nic necítíš, žádná bolest jenom tichou pulsující krev. Tvé tělo zaplaví příjemný pocit tepla. Chce se ti spát…. nebráníš se a pomalu smířeně usneš.