Jen jeden obyčejný život

Dlouho jsem tekl stejnou krajinou,

Byl čistý, že kdekdo ze mě mohl pít,

A mně to vůbec nevadilo,

Vždyť každý má přeci právo žít,

Já chtěl vidět víc a dostat se dál,

Prorvat se krajinou jak rychle jen to jde,

Prodrat se dál a být silnější,

Jak šíleně jsem si to tehdy přál,

Jak hltavě bral vodu ze všech potoků,

Však s tou vodou já bral i jejich kal,

Nejdřív jsem si ho ani nevšiml,

A pak už radši nevšímal,

Já přeci musel letět dál,

A on se stejně jen usazoval,

Usazoval,

Ale jen na mém dně,

A pak poprvé vyplaval,

Aby zohyzdil mou čistou tvář,

Mou hladinu, mou pýchu,

Tehdy jsem poprvé zpomalil,

Já zpomalil že už jsem téměř stál,

Chtěl jsem jen zemřít jako tůň,

Vtom přišel sníh, co na horách teď tál,

S touhletou spoustou čisté vody,

Jsem dostal sílu a všechno svinstvo splách,

Něco jsem vyvrh zpátky na břeh,

A něco v zuřivosti kopal stále vpřed,

Potom se objevila první hráz,

Veliká, tvrdá a pevná,

A nepříjemná jako vřed,

A jako vřed se zhojí sám,

I já se nakonec hnal přes ten šrám,

Jak byl jsem rád, že teču pryč,

Už jsem byl silný, ale unaven,

Mé líné vody se jen třely s dnem,

Tu náhle přišla ona,

Už zdáli mi voněl její svěží dech,

A za chvíli už jsem se vlnil peřejemi,

Tak božské bylo válet se v těch kamenech,

Tak božské bylo pomazlit se hned se všemi,

A se všemi tak strašně rád,

Nebylo země mezi zeměmi,

Kde bych si kdy chtěl takhle hrát,

Jenže ta zemská tíž mě táhla pořád dál,

Tak strašně jsem tu chtěl zůstat,

Tady strašně být tady jako král,

A přesto pak děsně rád jsem byl už pryč,

Vždyť samota je věc tak divně krásná,

Když člověk sám si hledá k duši klíč,

Když sám je jako hvězda jasná,

Mnoho pak bylo ještě peřejí a vředů,

Jež zdolával jsem s hravostí již naučenou,

Však začínal jsem tušit věc co čeká vpředu,

Tu věc kam v bláznovství se všichni zprvu ženou,

Ta ale byla ještě v dáli,

A já dál točil turbínami,

To aby lidé velcí malí,

Mohli si svítit lampičkami,

Krajina dole už byla plochá,

Takže jsem neměl kde brát sílu,

Proto mě potěšila tahle plocha,

Kde usnul jsem navěky v míru.