Podivuhodný svět

Jaro, slunce, hvězdy zář

nastavuji svoji tvář

v kruhu mém uzavřen

je mi  svět odepřen

vzhůru, vlevo, vpravo snad

houpu se a jsem stále mlád

mnohotvárně,dolů visím

a pak stále jenom mizím

holá hlava, silné tělo

král tu leží, co se dělo

rozbouraný hrad

to není možný snad

vodorovné skalní stěny

mrak co trčí z okna ven

spousta sněhu jak ve vodě pěny

zázrak zjevil nám ten krásny sen

co se křiví není špatné

možná zdá se trochu vadné

levné by teď bylo

vzbudit naše tělo

jako hřích když sedá prach

usedl na mě velký strach

vodopád jenž se v půli láme

stále nás jen mysl klame

teť to nesmí nikdo vzdát

je na čase se prát

máme čest se bát

i když mužeme se jen smát

tělo stoupá na tělo

vršky náhle klesají

jako by se všechno smělo

slova vůle šeptají

teď nás rozum poslouchá

náhle všechno ztichne

srdce krásně tiše bouchá

tělo ale zpychne

nikdy vládce nemá čas

ani sílu,víru snad

nechme tedy světu svět

jako louce krásný květ