Den, kdy jsem zemřel

To sobotní odpoledne se táhlo nechutně dlouho. Do večera daleko a počasí taky nebylo nic moc. Střídalo se slunce s občasnou bouřkou. Ale jinak bylo celkem teplo. Právě bylo jasno, tak jsem si sedl na schody před dům a vystavil tvář slunci. Příjemně hřálo a vzduch byl plný nedávné bouřky. Kapky vody se třpytily na posečeném trávníku. Asi jsem na chvilku usnul. Probralo mě až nedaleké zahřmění. Zapálil jsem si cigaretu a rozhlédl se kolem. Stále ještě občas vysvitlo mezi mraky slunce. Tráva už suchá získala ten odstín, jako před pořádnou bouřkou. Tak nádherně zelený. Zvedl jsem oči a uviděl, že nad horama se blýská. Naposledy na mou tvář dopadlo pár slunečních paprsků. Zvedl se vítr a dováděl s mýmy vlasy. Byly to nádherné chvíle. Přál jsem si zůstat tak napořád. Cigareta dohořívala a tak jsem ji zahodil. Nadechl jsem se svěžího letního vzduchu. Cigareta zhasla. V ten okamžik jsem zemřel. Začaly padat první kapky deště.

---